Tak
jako každý jiný, i já jsem nosil klíč od bytu na šňůrce na krku. Snad o něco
později než ostatní. Maminka byla doma, otec zavřený. Maminka byla převelice
nemocná, ale nakonec tatínka přežila téměř o dvacet let.
Zámky,
klíče od nich, závory, zašupovátka, petlice. Vám všem píši. Vždyť jste nás
chránili před zloději. Nás nikdy nikdo nevykradl. Maminka by řekla: Nezakřikni
to! Asi jsme zlodějům nestáli za riziko. Jen jednou mi spolužačka Špidlenka,
ukradla malou peněženku a v ní papírovou tříkorunu. Nemusela nic vymýšlet,
já ji nechal ležet na školní lavici. Od té doby nic. Vědět to, tak jsme celá
léta nemuseli zamykat, kupovat klíče, měnit zámky. Nevím, jak se kradlo dříve,
o tom by nám jistě řekly krásné dámy s klobouky doprovázející tyto texty,
ale neřeknou. Jsou jen na papíře.
Píši
Vám všem bezpečnostním systémům, které znám z televize. Nepotřeboval jsem Vás,
a přesto kupoval. Naprosto zbytečně. Nikdo se k nám nevloupal, nešel
najisto. Bude to tím, že nejsme bohatí, ani si nepůjčujeme.
Píši
Vám klíčům, od auta, od vrat do stodoly. Jsem na Vás pyšný, na Vaše ladné tvary.
Přesto se domnívám, že nejsem ten pravý, kdo by Vás měl slavit. Máme psa a ten,
pokud nežere každému z ruky, je lepší hlídač, než všechny ty klíče a zámky
dohromady. Pes je prostě pes. Žádná kočka, andulka, nebo zlaté rybičky. Něco
jako ten náš. Měl kruté dětství, kdesi v Liptovském Mikuláši, žil tam
s medvědy a vlky a leccos od nich pochytil. Pak jsme jej dostali do
výchovy my. Není na světě lepšího psa, než toho, který se z bezdomovce
změnil na psa nejvyšší kvality. A tak to, že přes den nezamykáme, bude i tím,
že máme se psem smlouvu, kterou jsme podepsali a na které nemusíme ani slovo
měnit.
Píši
Vám všem, co na dveřích máte smlouvu, co kdo smí a jak se má chovat. Zámek je
zámek, každý má svoje mouchy. Jeden každý chce namazat a vyžaduje péči. To
hlavní je, že má chránit a pomáhat. Jako bych to už někde slyšel, viděl na
dveřích. Bojím se, že zloději taky. Každý dům by měl být dobře zabezpečen, pak
to i pojišťovna zohlední. Zámek je zámek a psal o něm už Kafka.
Zabezpečovací
systém už něco stojí. Ať tedy plní poslání, že je nepřekonatelný. Pak ať si
zloděj přijde a je z toho o pár roků za mřížemi víc. Jo, pakliže by za dveřmi
čekala Mona Lisa, pak ano, jděte do toho, ale stejně se Vám to nepovede a strčí
Vás pod zámek, který se nedá jen tak otevřít.
Petlice,
závora, mříže, koule u kotníků, to je to obrácená strana měsíce. Zima a chlad,
trochu i zápach, vzduch filtrovaný mřížemi, vězení. Tam končí ten neznalý, který
si to rozdá se zámky u dveří a je jedno, ve kterém poschodí…
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat