Ne,
Vám ne. Krásným ženám klobouk sluší, neskutečně je krášlí. Na to není lék. Můžeme
se jen dívat a tiše závidět. Tohle doma nikdo nemá. Dnes se dámské kloboučky
nenosí. Přestaly se nosit i pánské klobouky, zaplať pánbůh i rádiovky a hrozné
zmijovky. Problémem jsou pánské buřinky, cylindry, klasické z králičích
chlupů klobouky, jinde fezy, turbany.
Klobouk
dolů! To velel dobrý mrav, zdravil-li muž ženu a pak políbil ruku. Kdeže ty
doby zůstaly, nic z toho už dobrého půl století neplatí. Přestali jsme být
galantní. Je to i tím, že se dnes nedá poznat, jaké kdo nosí v kalhotách
pohlaví.
Píši
Vám, kterým se líbí ilustrace mé knížky, dámy v kloboucích. Jak jednoduchý,
čitelný a krásný byl ten svět před námi. Je to vidět právě na zmiňovaných
dámských kloboucích. Píši všem, kteří hledí na to, co ještě neviděli a co jinde
jen stěží uvidí. Nejste i Vy pro to, aby se vrátili? Já tedy rozhodně ano.
Klobouk
dolů, vážení muži, lehká úklona, pozor na cvikr, záda narovnat a jsme rovnýma
nohama v 19. století. Odtamtud k nám přišly, vtrhly jako velká voda,
vichřice. Bláznila po nich Evropa, všechna velkoměsta i ta největší, jako Paříž,
Řím, Londýn, Vídeň, Petrohrad, Praha, Athény, ale i ta za velkou louží. Kam oko
dohlédlo a kde se běžely koňské závody, tam všude kralovaly překrásné dámské
klobouky. Muži s cylindry a bílou šálou, v botách z krokodýlích
nebo hadích kůží, glazé rukavice, rukavičky.
Ach,
to byl svět! Doba kočárů, slunečníků, petrolejových lamp, havanských doutníků,
plachetnic a parníků, kde hrál k poslechu a zažívání černošský orchestr.
To byl svět lorňonů a cvikrů, baletu, langust a krevet, kaviáru, šneků, želví
polévky a dobrot jakých nepoznal svět. Svět mého táty, ale rozhodně ne babičky,
co sama vychovala pět dětí. Většina z nich krásné dámské klobouky nenosila.
Děda také cylindr nenosil, na procházky městem nechodil. Co nosil na hlavě
nevím, pravděpodobně něco podobného baretu, možná ušanku, když mrzlo a do templu
jarmulku.
Píši
všem, kteří tohle přežili a zůstali sebou samými, dámám se šátkem na hlavě. A
stejně je mi dnes těch děvčat líto. Nevědí, o co přicházejí. Klobouček je
prostě klobouk a je nefér, že se dnešní generace krásných žen nemá, co si dát
na hlavu. Jedna je jako druhá, ovšem má-li klobouk, její šance stoupají. Je pak
jako ze žurnálu, je za co ji pochválit. Mladé, staré, středního věku, klobouček
by slušel každé i holčičímu miminku. Svět by se měl pochlapit a vrátit kolo
dějin zpět aspoň zde a vrátit čest cechu kloboučníků. Vyrábět opět krásná díla,
kloboučky pro ženy, pro muže klasické plstěné klobouky. Pokrývky hlavy, které
dělaly svět bohatší, plný překvapení a záhad, co se skrývá pod kloboukem mužů,
pod kloboučkem krásné neznámé paní…
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat