Dojímaly
mne pokaždé příběhy, které nikdy nenapíši, které se staly a kterým druhý
neuvěří. Mám rád tajemno anonymních příběhů, které vyprávím a ostatní, s pusou
od ucha k uchu je napjatě poslouchají. Píši všem, co poslouchají, čtou a
uvěří, že to, co je v novinách, co řeknou v televizi je pravda
pravdoucí. Píši jim a říkám si, svatá prostoto, bože, jen eskymák uvěří…
Prosím nedělejte to. Není všechno pravda, co
se třpytí. Nevěřte a budete překvapeni, co uvidíte a uslyšíte od jiných.
Slyšeli jste jistě – nevěř nikomu komu je pod třicet, nebo nad třicet let, dá
se rovněž říct - nevěř nikomu. Přesto a právě proto, že sám se sebou
nesouhlasím, musím říci, že pokud jsem napsal něco, co Vás zaujalo, tak jsem si
to nevymyslel a stojím si za tím.
Psaní,
čtení, počty, zpěv a malování a tělocvik a chování. Určující bylo a je čtení a
psaní. To nám dává právo tvrdit, že nikdo z nás není úplně hloupý. Samosebou,
až na ty, co vypijí Kolalokovu limonádu. Ach, ti novináři, co všechno napíší! A
pokud jejich projekt převezme někdo jiný, pak se svět může jen divit. Je jen na
Vás, zda knížka nebo článek, je či není k uvěření. A o tom to všechno je.
Bude nám přiznám status spolupracujícího zločince, bude nám umožněno i nadále
vstupovat do Vašich ložnic, pokojů a kuchyní. Tam všude, kde si nás, naše
knížky, položíte na stůl, na noční stolky a budete je číst. Ano, to je náš cíl,
aby se nás čtenáři nebáli vzít do postele, k obědu, tam, kam chodíme,
včetně pana císaře pěšky.
Psaní
je hezká věc. Já při ní často zavírám oči, usínám a příběh pokračuje nezávisle
na mně, pero samo běží po papíře. Sám se pak divím, kdo tohle napsal? Nikdo by
to nenapsal líp. Příběh sám o sobě je jednoduchý, je to jenom volba slov, jeho zviditelnění.
Proto píšu já a píší i jiní. Je to vlastně jednoduché, psát a číst prakticky
umí každý. Píši i já Vám a v dobrém Vás nutím kráskám ze starých pohlednic
hledět do tváří. Vás, dámy v kloboucích, jejich děti, spíš prapravnuky.
Ono
je vlastně moc krásné vědět, že čtete rádi a na veřejném čtení v liberecké
knihovně vidět, jak Vám při tom chutnají i koláčky od paní Jahodové a její
dcery, kterým patří velký dík…
Píši
Vám a vidím Vám to na očích, že mnozí tu nejste poprvé a známe se. Díky, že
jste přišli. Je od Vás hezké, že nasloucháte nám, a především nositelce ceny
Thálie Markétě Tallerové, herečce Divadla F. X. Šaldy v Liberci, která si
nikdy za čtení z mých knížek nic neřekne. Abych to nějak ukončil, píši a
píši i Vám. Děkuji, že čtete!
Váš Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat