Smutným faktem zůstává, že jablko nepadá daleko od stromu a pokud otec v druhém případě podává žalobu na starostu, pak by ho měli obžalovat rovněž. Už i proto, že povedený synáček poroste dál a dá se s jistotou očekávat, že pokud ho dnes politujeme, budeme později litovat naší hlouposti. Chlapec jádro nerozbije, ale náš společný nebo soukromý majetek je v nebezpečí. Taky bych nebyl rád, kdyby mého juniora někdo fackoval, ale tady je dobrá rada drahá. Pokud na výchovu nestačím, měl bych si připustit, že mi mohou „řidičák“ odebrat a že „ovladač“ k programům mého syna bude mít v ruce někdo jiný.
Pokud někomu projde v deseti cokoli, pak si v patnácti na vaši matku, babičku, na slepce v parku, invalidu na vozíčku. Ale znovu a znovu. Máme je nechat otloukat cizími lidmi? Řekl bych, že ano – přiměřeně. Hledat třetí cestu? To vše už tady bylo a končilo to jako v politice. Třetí cesta neexistuje. Vzpomeňme si na Tita a jeho ztracenou Jugoslavii, Sukarna s jeho Indonesií, dnes plnou militantních muslimů. Pravdě se musíme koukat do očí. Nesmíme si nechat přerůst děti přes hlavy. Integrace násilí, to je to, co nesmí naplnit naše domovy.
Vždy, když vidím mladé extremisty, jak hajlují, ptám se: Oni nemají rodiny? Mámu, tátu, dědečka, babičku, kteří by jim za účast na takových akcích dali doma přes hubu? To všechno jsou děti z „koje“náku“ bez rodičů? Kdo je vychovával? Kdo zodpovídá za jejich chování? Proč „experti“ nerozeznají v knihách plných návodů k násilí knihu, kterou je třeba zlikvidovat? Co je to za experty? Nejsou zralí na trestní stíhání? Je nám čas od času takto nastaveno zrcadlo. Kolik jsme do výchovy dětí vložili, tolik se nám vrátí. Nezbude nám nic jiného, než při výchově dětí přitvrdit. Když pohlavkovat, tak ne do hlavy. Když odcházejí, vědět kam jsou, s kým a co se tam bude dít a kdy se vrátí. Vzpomínáte? Na to se nás ptali naši rodiče a my jim to říkali... Ještě není tak pozdě. Zkusme pomoci našim dětem.
Žádné komentáře:
Okomentovat