Už ta jména – Láska a Seidl! Jako vystřižená z telefonního seznamu padesátých let ČSR libereckého pohraničí. Jeden Čech a druhý Němec. Ještě v roce 1945 na podzim si střihli společně u „Zeleného stromu“ první české divadelní představení. Čech jen podle jména, Němec, který nemusel do odsunu. Často z jednoho domu. Moc spolu nemluvili. Pokud někdo nezemřel.
Láska kopal hroby, Seidl vlastnil překrásný prosklený pohřební vůz, rolls royce mezi pohřebními kočáry. Pro nás, děti vesnice většinou ze smíšených manželství, to byla úžasná legrace. Hubenej Láska s lopatou pospíchá na hřbitov, malej tlustej Seidl leští zlatý andělíčky a sklo kočáru.
Blížila se sláva. Na obzoru byl mrtvej, hudba s kočárem, mrtvola vystavená doma s možností jít se podívat. Farář, kadidlo, ministranti, velké svíce... Tohle si kluci od pěti do deseti nemohli nechat ujít. Koně s klapkami na očích a s chocholy. Kočár jako po knížeti. Funus jde do kopce, celá vesnice ve svátečním, zvony zvoní a řidič autobusu kleje, že ho ta paráda o půl hodiny zdrží. Škoda, že tehdá turisti nejezdili! Kolikrát jsem to zažil a vždy to mělo říz.
Pan Láska nás kluky strašil, že nemůže zemřít, protože kdo by pak kopal hroby? To, že by se nebožtíci hromadili, to v nás budilo neobyčejné filosofické napětí a provokovalo často i nemístné dotazy. Pan Seidl toho zase tolik nenamluvil. Česky. Německy mluvila celá obec. Aspoň trochu. Jen spolužačka Sylva ne. Rodina Sedláčková, to byli echt Němci. Potíže s češtinou měly i holky Hoblínský. Helmut Pořt. Špatně bylo rozumět v krámu panu Limburskému. Hadcovy holky taky češtině moc nedaly. Ale to byli jen nejbližší sousedi. A dospělí? Určitě jim šla němčina líp. Fugr, Kirsch, Lammel, Wesely, Futschikova, Mathous a ještě asi nejméně stovka těch, co „babička byla tópra sokolovna“. My, kluci, s tím problém neměli. Blbec a vůl může být Čech jako Němec. A každý z nás byl tak napůl.
Vesnice se internaciovala. Přišli první nesmělí cikáni, nějací Rumuni, dost Slováků, Čechové z Polabí a z Podkrkonoší. Němci, co zůstali, byli antifašisti. V mlékárně prodávala vdova po německém vojákovi. V obci byl „Tep“ - krám s gumou a knoflíky. Byl tu řezník, uhlíř, kameník, švec, holič, hrálo se divadlo, kino každou sobotu, loutkové divadlo, knihovna. Obec žila. Byly otevřeny obchody i hospody. Byl tu cestář, krejčí, švadleny. Truhlář, vesnický zdravotník, který i ránu sešil, zdravotní sestra, která chodila píchat injekce. U mostu stála dřevěná trafika a vedle papírnictví. Obec měla i chlapa, co natahoval kostelní hodiny. Měla své politické strany, Národní Frontu, Svazarm, Tělovýchovu, svazáky, zdravotníky, ženské, fotbalisty, hasiče a jejich bály.
Chodilo se hodně cvičit. Obec měla sé krásné koupaliště. Kovárnu, kde jsme pozorovali, jak se kovou koně. Sem tam u domku měli svoji krávu, která se používala i k tažení vozů. Běžně. My ve škole hráli pravidelně divadlo. V sobotu se chodilo ještě do práce i do školy. Všichni tu pěstovali králíky, slepice, holuby, kozy.
Ulice měly své rozcestníky a kamenné patníky. Na nádraží Vám prodali i železniční jízdenku. Vesnice měla i svou obecní zahradu. Dostupný byl machr čalouník, truhlář, zedník, elektrikář. Ovšem v té době poválečné i můj otec zvládl hravě předělat plynovou troubu na elektrickou. Pralo se i koupalo jednou týdně. Obec měla svou školu a sto dvacet dětí v ní. Mateřskou školu. Kuchařky, školnici a uklízečky. Svou textilku, truhlárnu, statek i místního příslušníka veřejné bezpečnosti.
Každá taková obyčejná obec měla v té době pracovitou Ježkovou na výboře a svou stranickou organizaci (těch lží, když kádrovali lidi!), svou poštu, hrad i s nádražím.
A proč na to vzpomínám? Protože ty lidi, co tam žili stále potkávám. Ovšem krám s potravinami tam dávno není, protože z vesnice je to blíž do města a v každém domě je povoz – motorový. Dětí je málo, ale všechny něco studují a mají alergii a řemeslníci vymírají. Koupaliště se rozpadlo, obecní zahrada dávno vzala za své, jízdenky se na nádraží neprodávají. Není tu ani památky po harmonii přírody a lidí. Je tu co vrátit? Nebylo by lepší oblast raději zatopit a vytvořit něco na způsob Slapské rekreační oblasti? S úložištěm nepohodlných barelů a novodobých celebrit? Určitě ne! Obec vzkvétá. Kdekdo má nová okna, ale školu zavřeli pro nedostatek dětí... Co udělat? Jak přilákat do obce nové lidi? Čím obec zviditelnit? Co nabídnout? Jaké je řešení? Nebo to v obci nikoho nepálí?
Žádné komentáře:
Okomentovat