pátek 24. dubna 2009

Co nového v Liberecké oblastní galerii?

Možnost projít se novou expozicí Liberecké oblastní galerie s kurátorkou Mgr. Zuzanou Štěpanovičou nemáte každý den. Ve středu 22. dubna v 16:30 se v galerii sešli zájemci o komentovanou prohlídku výstavy německého a rakouského malířství 19. století „Zrcadlo vzpomínek“ a byli velmi potěšeni.
Oblastní galerie pro ně, ale i pro všechny zájemce o malířské umění otevřela novou expozici 26 obrazů německého a rakouského umění 19. století. Slavnostní vernisáží, která se uskutečnila ve čtvrtek 30. dubna 2009 od 18:00 hodin, se liberecká galerie vrací ke svým kořenům. Kurátorka výstavy Mgr. Štěpanovičová s mimořádnou erudicí a znalostí problematiky shromáždila konvolut uměleckých děl a zařadila je tak k tomu nejkrásnějšímu, co nám v současné době Oblastní galerie v Liberci může nabídnout.
Svým verbálním doprovodem expozicí nadchla přítomné posluchače. Výběr asi 10% z celkového množství děl autorů německých a rakouských malířů v depozitu oblastní galerie dává skutečně oněm 26 vystaveným kusům punc toho nejlepšího „co na trhu je“.
Vystavení olejů od tak významných autorů v Liberci si skutečně zaslouží pozornost jak laické tak odborné veřejnosti a to nejen naši, ale přinejmenším i našich sousedů v Rakousku, Bavorsku, Sasku, Polsku a Slovensku. Ve všech okolních zemích se vystavení mistři buď narodili, pracovali, studovali či zemřeli.
Samotná expozice německého a rakouského umění 19. století velmi trefně pojmenovaná „Zrcadlo vzpomínek“ evokuje nálady, vzpomínky, reminiscence a emoce na dávná setkání s přírodou, lidmi, architekturou, která se od té naší až tak neliší...
Vystaveným obrazům by velmi pomohlo šetrné bodové nasvícení. Tehdy olejomalba výrazně vynikne. To by asi byla jediná připomínka k jinak bezchybné expozici.
S přihlédnutím k celkové celkové omšelosti samotné budovy Oblastní galerie v Liberci a pravděpodobné nutnosti zásahu i do ostatních stálých expozic je nutno v rámci koncepce rozvoje galerie pomýšlet na rozšíření galerijních prostor o nové výstavní plochy. Sám se nabízí nejbližší nevyužitý prostor města – bývalá vzorkovna Skloexportu – Liberecký zámek. Prostory nevyužitých obchodů v nově postavených megacentrech nebo komorních prostor „obchůdků“ v Centru Babylon.
Ohromující množství uměleckých předmětů, které oblastní galerie „skrývá a nevyužívá“ ve svých depozitech hovoří zcela jednoznačně pro rozšíření Liberecké oblastní galerie i do netradičních výstavních ploch, dnes už zcela běžně využívaných v cizině. Za pomoci Euroregionu Nisa proniknout do středisek kultury našich sousedů a třeba i formou reciprocity vystavit naše obrazy v kontextu výstav sousedů.
Na stálou expozici čekají mimo jiné i ti, co vzešli z generací našich předchůdců, Němců, Židů a Čechů, jejichž společný život ukončila 2. světová válka. Dejme samostatnou expozici i sudetským autorům, třeba i v oněch nových prostorách o které rozšíříme stávající galerii.
Vhodná by byla i například i secesní vila v Lidových sadech, už zmíněné komorně laděné „obchůdky“ Centra Babylon. Navázat na právě vytvořenou expozici „Zrcadlo vzpomínek“ a plán výstav Oblastní galerie přizpůsobit i nové koncepci pojímání kultury těmi nejmladšími. Jít s obrazy za nimi, například do škol od MS po areál univerzitních budov, včetně kolejí. Hledat nové cesty i formou výměny celých expozic například s galeriemi eurozóny tak, aby „expozice vzpomínek“ byla oním prvním kamínkem, který strhne „lavinu“ zájmu a nových kroků bohaté Liberecké oblastní galerie.
Tak, jak se na stěny současné galerie vracejí (z depozit) díla Leibla, Maxe, Menzela, Jettela, přivítejme doma i Thiemana, Klemma, Führicha, Jägra, Riedla, Nastoupila a desítky dalších. I oni mají svá místa vedle slavných Francouzů a Holanďanů. Najděme pro ně vhodná místa v nových prostorách Liberecké oblastní galerie. Asi tak, jak nám to předvedla ve čtyřech místnostech stávající chátrající oblastní galerie paní Mgr. Zuzana Štěpanovičová, kurátorka výstavy „Zrcadlo vzpomínek“.
Úplně na závěr: udělejte si čas a navštivte Oblastní galerii v Liberci. Už i proto, že to, co vám tam ukáží, patří k tomu nejlepšímu, co v Čechách po galeriích máme. A nakonec – ta budova, ve které dnes galerie je, nemusí stát věčně. Fakt je velmi, velmi omšelá.

Žádné komentáře: