Proč bychom měli jít s dětmi do památníku šoa

Víte, kde v Liberci rostly ty nejsladší ostružiny a jahody? Na libereckém židovském hřbitově v Ruprechticích. To se psal rok 1957 a mně bylo deset let. Jako vnuk správce hřbitova jsem se prodíral romantickou spletí povalených náhrobních kamenů, náletových dřevin a rododendronů. Správce hřbitova ani skomírající židovská obec nemohla napravit či zlomit nechuť tehdejší státní správy změnit cokoli na daném stavu.  To musel přijít rok 1989 a s ním veřejné přiznání města k napravení křivdy na téměř 1700 spoluobčanech Liberce, kteří se nevrátili z vyhlazovacích koncentračních táborů a z bojišť II. světové války. Po nich zde zůstaly továrny, obchody, kanceláře, vily, zdravotnická zařízení i pozemky, které město spravovalo desítky let bez uzardění. Nechalo však chátrat i to poslední, co tu po těchto občanech zbylo. Židovský hřbitov s obřadní síní. Po roce 1990 došlo k obratu a nápravě křivd. V rámci nové knihovny byla v Liberci postavena nová synagoga, první po roce 1945 v Čechách. Byla vybudována na pozemku židovské obce, na původním místě synagogy v roce 1938 vypálené fašisty. Liberec až do nedávné doby postrádal důstojný památník obětem holokaustu – šoa, vzpomínku na ty, které fašisté odvlekli z Liberce a okolí do vyhlazovacích táborů a z nichž se nevrátil téměř nikdo. Muži i ženy, kterým se podařil útěk do Sovětského svazu tvořili téměř polovinu Svobodovy brigády. Ostatní bojovali proti fašistům od Tichomoří až po Monte Casino, od Tobruku po norsé fjordy. Domů, do Liberce se jich vrátila jen hrstka. Většina padla. Byli oceněni za statečnost v boji těmi nejvyššími spojeneckými vyznamenáními. Za finančního přispění liberecké radnice, Libereckého kraje a mnoha dalších organizací došlo v minulém roce k nápravě i toho posledního dluhu, které naše město mělo vůči svým židovským spoluobčanům. V roce 1900 se k původnímu židovskému hřbitovu v Ruprechticích dostavěla obřadní síň, která svému účelu sloužila až do II. světové války. Desítky let prostor chátral. Stávající vedení Židovské obce zadalo myšlenku vytvořit z tohoto prostoru památník a zároveň prostor, kde by bylo možno pořádat komorní koncerty, vzdělávací akce, výstavy a společenská setkání. Myšlenky se ujali studenti Fakulty architektury Liberecké technické univerzity. Ti se zúčastnili soutěže a z pěti návrhů byla na prvním místě vyhodnocen projekt Štěpána Gudeva, jehož základním pojetím tématu byly světelné přímky od stropu a po stěnách vedoucích k místům, kde zahynulu liberečtí židé. Ti zde jsou vyjmenováni.  Nově otevřený památník – Pamětní síň obětem holokaustu šoa, nabývá významu. V současné době vzedmuté vlny „národního socialismu“ a aktivit všech dalších neonacistů v Česku. Jsou to právě židé, kteří se stali prvními oběťmi fašistů a kteří mají co říct k dané problematice „jednoduchých řešení, které nám nabízejí tzv. Dělnické strany a radikálové s vyholenými lebkami. O to víc bychom měli všude tam, kde máme dosud vliv na studující a pracující mládež využít možnosti jít s nimi navštívit prostory památníku šoa v Liberci a besedovat s mladými o tom, co je a není špatné. A na co ještě není pozdě... Památník je již zpřístupněn veřejnosti. V letním období je otevírací doba v úterý a ve čtvrtek od 16 do 18 hodin, v neděli od 14 do 16 hodin. Záleží jen na nás, kdy pravicový radikalismus dorazí do Liberce, Jablonce, Turnova, Semil či České Lípy. Můžeme tomu předejít.