Bydlet u zoologické zahrady muselo být i na počátku sedmdesátých let velmi zajímavé především, když odtamtud uteklo občas nějaké to zvířátko. Vždy šlo o nepřímou úměru. Větší radost, když uteklo něco menšího, menší radost, když uteklo větší zvíře. Tenkrát to zkusil papoušek. Ten největší a žlutomodrý – ara. Zobákem jako silnými kleštěmi rozstříhal pletivo a byl pryč. Chyběl ten, jehož jazyk byl květnatý a nevybíravý.
Takový papoušek je vzácný i dnes jsou takové unikáty velmi cenné. A protože i tehdy nebylo pořízení takové perly Karibiku lacinou záležitostí, pustili se pracovníci zoo do hledání. Tihle velcí ptáci toho moc nenalétají a tak se hledalo především v okolí. Ale v místech, kde byl viděn, po jejich příchodu zmizel. „Lovecký tým“ už byl všude. Dny ubíhaly, ale papagáj nikde. Zůstávala jen poslední naděje, že ho hlad donutí vrátit se domů.
Nedaleko v zámečku nad zoologickou zahradou byla umístěna dětská psychiatrická léčebna a zde došlo k neobvyklé události. Manželka lékaře léčebny nesla jako každodenně králíkům bohatou stravu doplněnou o to, co zbylo po snídani malých pacientů. Samé dobroty. Když otevírala dvířka kotců, tak jí něco s mohutným plácáním křídel dopadlo na ruku a velkým zahnutým zobákem začalo pořádat krmení na misce. O tom, že se jednalo o vyhladovělého uprchlíka ze ZOO, mohla paní Šulcová přemýšlet až za hodnou chvíli. Nyní šlo o boj mezi ní a hladovým ptákem. Teprve tehdy, když její manžel přivolaný křikem duchapřítomně vhodil papouška do otevřené králíkárny, došlo paní Šulcové, koho se týká vzácná návštěva.
Situace se však zkomplikovala. Dosavadní stálý obyvatel kotce, chovná králičí samice, ostře odmítala nového partnera. I jemu se v kotci moc nelíbilo, ale nakonec se všichni zainteresovaní dohodli. Papoušek se vrátil do ZOO a prý obohatil svůj slovník o nová slova. Kde se je naučil, nikdo neví. Že nebyla moc slušná, to se dá tušit. Nejsem si jistý, zda to byl poslední útěk papouška ary z liberecké ZOO. Co vím, tak se naučil i slovo amnestie, a protože tihle barevní ptáci žijí dlouho, mohl se dočkat i Havlovy amnestie v roce 1990. Proč ne. Dostali ji i jiní ptáčkové.
Žádné komentáře:
Okomentovat