sobota 2. března 2013

Sedm jednou ranou




Tak si tak ležím, ruce za hlavou a koukám pánu bohu do oken. Ne, že bych stál o to, někoho šmírovat. Spíš skrz okna nevidím, protože jsou samý mušinec a kal. Ležím a odpočívám. V myšlenkách jsem u nás v lese na Bedřichovce, odpočívám, polehávám a očima těkám v korunách vysokých smrků, kde ve slunečním svitu visí dlouhé pavučiny plné lapených much. Mouchy mám i nemám rád. Mohou i nemohou být tím, za co je lidé mají, jen muškou zlatou, muškou k flirtování.
Co mi to připomíná? Muška přilepená na tváři barokní divy ze dvora Ludvíkova. Jakoby těch much a mušek nebylo kolem nás víc než dost. Je jich o fous víc, než by mělo být v pohádkách, jako Sedm jednou ranou po horor s jednou, ale pořádnou, kterou našel host v polévce, až po toho, kdo je má a hledá mouchy i tam, kde nejsou.
Znám mouchy tsetse, co obtěžují malé černoušky v Africe i ty, co mě vedly před dvaceti lety rovnou za nosem v veřejným toaletám v Gruzinské Batumi, či Suchumi.. Naopak jsem ani jednu neviděl v uzbeckém Taškentu, kde je likvidují postřikem z letadel.
U nás doma je vše při starém. Už aspoň nejsou vidět hnojiště před okny parádní sednice překrásné roubenky, kde bylo království masařek s do modra zaobleným zadečkem. Ovšem úplný převrat v boji s mouchou byl zaklet do magické trubičky zvané – mucholapka. Co pamatuji tak to byl od vesnic, po paláce v Praze šlágr, věčný evrgrýn.  Kupoval si je každý od Chrastavy až po Horehroní. Už ono magické zatažení za šňůrečku! To inspirovalo samo o sobě a evokovalo bombu na trhu. Z trubičky, o málo širší loveckého náboje, se postupně vysouval papír. Naolejovaný nebyl, spíš něco z něčeho, co nešlo z prstů dolů a přilepené mouchy lapeny volaly o pomoc zoufalým bzukotem celé hodiny. A teď to hlavní. Šroubovitá mucholapka, ne nepodobná modelu genetiky, přetékající super lepidlem se věšela do centra parádního pokoje pod lustr a v kuchyni nad kuchyňský stůl.
Boj s pozemskou smrtí byl až moc krutý, primitivní a nedůstojný, leč účinný a laciný. Likvidace much touto formou byla dána nedostatkem jiných, humánnějších forem boje s  obtížným hmyzem. Byly tu i síťky do oken, plácačky na mouchy zanechávající po dobré ráně flekance nevídané hnusoty. Je faktem, že jednoduchá mechanika likvidace málokdy zklamala a byla i cenově dostupná.
Současný stav boje s mouchou je o elektrickém odpařování vražedné chemie. A tady už je dobrá rada drahá, často velmi drahá a nepřehledná. Co já vím, co se skrývá v dýmu, v odpařované esenci, či elektrickém působení na různé bůhví čím nasáklé proužky papíru.  Má-li to být daň za likvidaci mouchy domácí, pak je to víc, než bychom měli připustit už proto, že likvidace naší mouchy je sousto, které ani my jen tak snadno nevyřešíme.

Žádné komentáře: