sobota 30. března 2013

Žitava




Čtyřicet let nás dělí od podepsání předposlední dohody o spolupráci dvou měst, které k sobě mají jak blízko, tak daleko. Žitava v tomhle spolku byla víc česká než německá, a Liberec víc německý, než český. Liberec – Žitava, Reichenberg – Zittau.  Už jenom těch třicet kilometrů a osm set let společných dějin... Zajímavé a poučné srovnání. 
Primátorka Liberce a primátor Žitavy podepsali novou dohodu o spolupráci a znovu nastartovali ono perpetuum mobile přátelství mezi oběma městy, která k sobě mají tak neuvěřitelně blízko. Co brání většímu rozvoji, a čemu ani dohoda, kus papíru nepomůže? Jednoznačně to je jazyková bariéra, onen minový zátaras, který po celá staletí spojoval i rozděloval sousední města a okolní vesnice, i když dříve, kdo potřeboval, naučil se řeč druhého. Bylo to ale pod tlakem národnostního útisku, nerovného poměru: ty musíš, já jsem tvůj zaměstnavatel…
Dnes jsme na tom sice obdobně, ale na německé straně už bez nacionálního podtextu. Dnes už nic nebrání prázdninovým „handlům“ dětí, celoročnímu styku škol, organizací, ale i jednotlivců, končící svatbami a vychovávání dětí v česko-německém jazykovém prostředí. Svatby Čechů a Němců jsou do budoucna příslibem skutečné, reálné spolupráce.
Dohoda vypočítává nejen, co umíme udělat pro to, aby byl náš svět krásnější, ale dává i prostor pochlubit se zdejší přírodou, dějinami, průmyslem, ale i budoucností, programem univerzit, novými technologiemi výrobních závodů, uměním a sportem.
Mnoho z této dohody je již v praxi realizováno, například společné česko-německé programové brožury na kalendářní rok v oblasti výstavní činnosti galerií a muzeí obou měst. Žitava je srdeční záležitostí každého z nás. Někomu stačí přivézt si odtamtud boty, čokoládu a moderní hadříky, někdo potřebuje víc.
Žitava je současnou i budoucí rekreační oázou klidu a pohody, kterou máme doslova pod nosem, a kterou dosud tak málo využíváme.

Žádné komentáře: