středa 15. května 2013

O studnách aktuálně



O studnách moc toho nevím. Snad, že jí má každý pevný hrad, třeba Karlštejn, Karlfríd, Křivoklát... Kam nos strčím, tam je hluboká studna, Ve Frýdlantu, na Lemberku, Hamrštejnu… Padesát, šedesát metrů studená díra, tesaná, lámaná metr po metru hloubená takovými lidmi, jako jsem já. Zebe mne, jen si to představím.
Doktor řekl, že mi schází vápník a vitamín D. Sluníčko, prý taky, a že nejím ryby. Co asi scházelo kopáčům studní, jaké vitamíny? Nechci ani domýšlet, jak vypadali. Studna, ono se řekne hradním kastelánům: Tady je studna, je v ní stále voda, bez ní by hrad nevydržel obléhání. Studna je obyčejně krátkou zastávkou, návštěvníci ji obejdou a pokračují v prohlídce, aniž by tušili, že třeba dědeček jejich pradědečka tu studnu taky kopal. A když ne váš, tak možná ten můj.
Studna nebyla jen zdroj vody, ale i život a možná i smrt. I proto, že kopat studnu ve skále bylo něco, co si ani ve snu nedovedu představit. Na skále vysoké, jako orlí hnízdo, stojí hrady, v nich páni, jejich čeleď a krásné dcery, princezny. Všichni pijí vodu. Vodu z hradní studny, čistou, průzračnou, pramenitou.
Bavme se ale i o vodě k mytí. Naše současná voda už není z té klasické studny tesané do skály. Máme ji možná i ze studny na zahradě. Neznám domek v  Machníně, kde by studna nebyla. Pár metrů do země a voda plní konve. Jsou ale studny a studny. Ty zvlášť hluboké na hradech a v afrických oázách jsou lidmi hýčkané a dobře hlídané. Pak jsou tu ty naše zahradní studny v zástavbě u vesnických domů. Než postavili lidé vodovod vážili si studny. Vesničané dnes zmoudřeli a díky ceně vody se ke studnám rozumně vracejí. Mít vlastní vodu se opět vyplácí. O vodě by asi mohli vyprávět právě ti z hradních orlích hnízd bez vody. To prostě nejde.
Napít se vody je víc, než se dobře najíst. Má chuť, říz, je cítit po všem dobrém i zlém, má v sobě železo i sílu horských bystřin, vysokých hor, sílu deště, průtrže mračen, protržených přehrad a vln valících se údolím a beroucích vše včetně lidských životů. I to může být voda, co ve studnách pramení.
Voda léčí, pomáhá a točí vodními koly. Hasí požáry. Kdo tuhle vodu má „neshoří“ žízní a neshoří mu ani dům. Má sílu pevné měny i solingenské oceli. Voda je ostrá a řeže na jazyku. Chladí. Je lehká jako vzduch, co dýcháš, je taková, jak má být voda ze studny. Není z kašny z náměstí na rynku před radnicí. Není to voda s tím, co do ní ve vodárně přidají. Voda ze studny je voda ze studny tak, jako Solnohrad je hlavní město Solnohrad, děl mladý Kisch, kdy babička kvůli tomu sdělení rodinu vydědila.
 Studna je a bude pokaždé vždy studnou poznání a dobré chladné vody. Bezedné, čisté v každém nedobytném hradu, na každé zahradě, u domku na vsi, na každé zahrádce, v každém z nás....                                                                                                 

Žádné komentáře: