Jen dej se s vodou do řeči.
Co si má s tebou povídat? Nedej na řeči. Voda je povídavá. Stojíš si na
břehu a díváš se, jako jinému do očí. Voda je jasnozřivá, voda je jistota.
Voda tu byla odjakživa. Co tu je
vystoupilo z vody, vlna za vlnou omývala nohy prvních bohů, když si pračlověk
pral prakalhoty i prakošili. A pokud je vám
darwinismus drahý, pak tentýž pračlověk se s vodou sbratřil. Prsty od
nohou čeřil vlny dokud jej vlna nevzala s sebou na moře a on s vodou nesplynul
v jedno.
V tom je síla vody. Umí mnoho.
Zavlažit pole, vykolejit vlak, rozsvítit velkoměsto, uhasit žízeň, vodu
přetvořit v mléko, dát stéblu sílu vyrůst, dát klas žitu, ovoci šťávu
zralého plodu, bramborám vyrůst, uhasí žár ohně. Voda je v Mrtvém moři,
s prominutím i v lidské moči. Pro vodu se vedou války, voda je i tam, kde ji
nikdo nečekal. Umí vzít i dávat život.
Vodu používám od rána do pozdního
večera a nejsem sám. Voda je v pivu, v alkoholu, v opuštěných
oázách, snad i na Marsu a v měsíčních horninách. Je rovněž
v krůpějích rosy, v lesních tůních a v kalužích, kam chodí pít laně
a ptáci kolem posedávají celí žízniví a vodou se i chladí. Voda vysoko
v Jizerách odtéká do měst pod nimi. Chutná lesem, voní trávou, spadaným
listím, kůrou, pryskyřicí a je slyšet po ptácích, co jí ševelí nad hlavou. To
je voda z luk a strání nad Libercem, z Jizerek nad Tanvaldem, co
chutná po ořechu v lese, po sněhové vločce, po rampouchu, ze kterého kape.
Voda, která dětem prodlužuje spánek, lyžařům zasněžuje stráně a leští vodu
v led.
Voda má tisíc převleků. Je v ní
doma třeba anakonda, krokodýl a koupe se v ní papoušek. Může být a je i
silně slaná. To když člověk pláče. Vodu s octem a cukrem si liju na listy
salátu, voda je v rajské polévce i ve skleničkách whisky s ledem. Vody je
spousta převysoko v mracích a v chladičích spalovacích motorů. Vodu
má pacient v koleně a díky tomu zchromne. Vodu, rýmu mám na špičce nosu,
voda je v barvách umělcova štětce, byla i tehdy, když portrétoval Monu
Lisu.
Vodu mám v očích, když někdo milovaný
zemře, slinami, vodou olizuji poštovní známku, když ji lepím na dopis. Vodou
svěcenou se loučí kněz s tím, kdo už nežije. Šátkem máváme těm, co odjíždějí,
abychom si jím pak otřeli oči od slziček. Voda má své vodníky a básníky. Voda
je mámou života. Voda je potem mého čela. Voda je nekonečná, rychlá i čilá,
skáče po kamenech, je divoká i tichá, zpívá, pláče, veselí se. Je náladová jako
člověk. Je tu s námi odjakživa a bude s námi stále. Voda čistá,
jasnozřivá…
Žádné komentáře:
Okomentovat