Trápení

Trápím se a zlomené rameno mě bolí. Co je to proti tomu, co trápí malé děti, slečny v pubertě, nebo naše slibné politické celebrity. Trápení, trápení. Trápit se může malý králíček, trápit ho může bůhví co, třeba chlapeček, o kterém byste to neřekli. Miminko mohou trápit větry, ministry milenky, spalovny množství kouře.

Trápení je universální. Trápí se tlustí černoši, divocí indiáni. Trápí se Hillary, Lešek, Charles i Bolek a Lolek. Trápí se kytky v květináči, rybičky, které nemají co do úst. V Chrastavě, a vedle v Nové Vsi se trápí, když voda v Jeřici stoupá. Kastelán na hradě Grabštejně, že jim v kuchyni praskla voda. Mě trápí noční můra. Trápím se tím, co vidím v televizních zprávách, kde chudí přispívají ještě chudším a bohatých se to netýká.

Trápí se slečna nad počty, zápasí s aritmetikou a vedle se trápí spolužák s obezitou. Ač tomu sám ani za mák nevěřím, trápí se prý i prvoci a brouci v písečných dunách. Trápím se, čím zaplatím, když sedím nad účty. Zda se trápí i bankéři, to opravdu nevím, neposloužím. O to víc se trápím s alergií, se mnou se trápí sestra Karafová i pan doktor Hlavatý v liberecké nemocnici. Trápí se kosmonaut na oběžnici kolem světa, co si obléknout trápí manažera, protože to, co si na sebe vezme musí být důkazem, že banka na to má a  ladí to s tím, když říká: Vše, co děláme, je pro vás. Nemusíte se s ničím trápit, vaše problémy  vyřešíme my. Jsme solidní, jsme solí i cukrem světa.

Trápí se i had, když má hlad, pes, když si pošťáka nekousne do stehna, smrad, když jej vyvětráš. Trápit se může kanárek, nakonec proč ne i blecha? Doktor, vrátný, deviant  i matka Tereza, Karel Čtvrtý, nebo cirkusový ředitel, rodinný přítel tunelář.

Trápení je universální jako esperanto. Budou se trápit i vody v řece, řezník skrze šlachy v mase, holubi na střeše, koza v chlívku, slečna, co jí nenarostla prsa a je s podivem, i ta, co je velké má, kvůli tomu, že tak vyrostla. Známý má syna a toho trápí uhry, třeťáka, že neumí násobilku, sousedku manžel, co má milenku.

Trápím se, trápím, že málo prší, nedostatkem hub, že důchod mám malý, že mi padají vlasy, že si soused nečistí boty už dole před domem, a že mi sviní schody. Trápím se tím, že ubývají deštné pralesy, že už mě nevzrušuje tolik, když v létě děvčata zkracují sukně, kroutí boky a ukazují hezké nohy. Že asi čím dál víc, méně vidím a neslyším, co si sousedky povídají. Trápí mě, že sluníčko málo svítí a kolik prášků musím jíst. Trápím se nad tím, kam ten svět spěje, a kam jednou moje duše poletí.

Trápím se, že mladí nezdraví, a nemají čas si sednout a pořád někam spěchají. Že nevědí, neslyší a nevidí to, co já. Ale asi to tak má být. Mají ještě dost času a trápení stejně neutečou. Teď z toho, co mě trápí mají ujímání, a když se otočím, smíchem se lámou. Trápím se už jen tím, že bych je měl upozornit, že jednou i na ně dojde a trápení si je najde. Není to nemoc, ale trápící se člověk rychle stárne. Trápení je něco jako dýchání. Patří k nám, jako po noci svítání.