sobota 6. prosince 2014

Muzea po novu

Byl jsem v muzeu - másla. Zní to prapodivně, ale je to pravda. Nejvíc, co mi tam chybělo, byla moje máma. Ta, co si v životě už nechtěla než mazat krajíc chleba máslem. Margarínu si užila za války dost a dost. Tak ta s námi v muzeu másla nebyla. Umřela v roce 2000, před vznikem muzea v době, kdy jste Bílým Kostelem vždy jen projížděli a neměli proč zastavit.
Muzeu jako muzeum - není to pravda. V Bílém kostele při Lužické Nise, co by kamenem dohodil od Chrastavy, za dveřmi rodinného domku stojí hned za dveřmi něco ze dřeva, v čem se tluče mléko tak dlouho, až je výslednou hmotou máslo. Lahodné, voňavé, čerstvé… A to se dříve ještě tvarovalo v dřevěných, vyřezávaných miskách. No, paráda jen to vidět, smět ochutnat a přivonět...
V komůrce vlevo od dveří pokračuje muzeum máslovými vychytávkami a fíglemi, které výrobci másla používali, aby svými produkty byli na trhu ještě zajímavější. Fikaná kouzla kolem másla, kouzelný finální výrobek. Muzeum nevelké, ale díky lidem, kteří jej provozují moc pěkné. Ode mě by dostalo michelinskou hvězdičku.
Těch soukromých muzeí je v současnosti plný sak nebo-li pytel. Většina z nich je ze soukromých sbírek aut, motorek, venkovského sbírání našich sousedů. Ach, to sbírání! S čím se to tak dá srovnat? Jak velká muzea chřadnou, tak ta malá lokální kvetou. Je to úžasné, co lidí se tak baví a zároveň rozdává radost ostatním. Však to ti velcí muzejníci vidí už taky a snaží se jít za lidmi s malými expozicemi. Teď ještě spojit síly a máme zpátky, o co jsme přišli v předchozích létech. O hrdost a lásku k dějinám, které jsou i k tomu, abychom se k nim vraceli a poučili se z chyb, které udělali naši předci před lety tím, že je nebudeme opakovat. Vyvarujeme se tak chyb, za které se samo sebou platí.
Muzea, expozice, výstavní síně a galerie se opět vracejí k našim vesnicím a městečkům, k jejich lokálním dějinám. To urputné bránění se průměrnosti a snaha mít v obci a kolem sebe něco výjimečného, hezkého! Je úžasné kolik lidí máme kolem sebe, kteří něco výjimečného umí, co amatérských fotografů, sochařů, keramiků, malířů, hudebníků kolem nás denně projde a my to nevíme. Připravme tam, kde to půjde možnost ukázat, co umí. Bude to obrovský skok kupředu, a hlavně, bude to čin inspirující, který posune vesnici, městečko, hodně kupředu. Stmelí mladé i staré, lidi rozdílných zájmů a ti se budou o to víc cítit doma.

Dříve to bylo divadlo, pěvecké spolky, dnes to jsou sběratelské expozice, láska k dějinám. Za pomoci těch velkých kamenných muzeí, budujme třeba jen domácí pekárny a bude hej. Budou k nám jezdit jako do Loštic a bude nám veseleji a líp. Budeme spolu mluvit a to je to hlavní! Abychom se dovedli sejít a promluvit si o tom, co nás trápí a jak to řešit teď hned. 

Žádné komentáře: