Bylo
mi tehdy 7 let a já si svět minulosti idealizuji. Rozhodně to je pohled
subjektivní a sem tam někomu i nadržuji. Sám netrestám, leda sebe, když
vzpomínám a beru sebe za svědka. Bylo to tak, nebo přidávám? Znáte to. Říká se:
Povídej a přeháněj.
Jsem
z rodiny, kde se příslušník kontroloval
a revizorem byla maminka. Nevím, jak to chodilo jinde, ale já, než jsem udělal
něco, co nebylo košér, rozhlédl jsem se kolem a táta dvakrát, zda máma nekouká.
Viděl jsem ji na fotkách z 1. republiky. Byla ročník 19, menší, štíhlá, v davu
byste ji přehlédli. Nikomu nevěřila, chovala se obezřetně, jako by Fučíkovo:
„Lidé, bděte!“ vzala za své.
Dbala,
aby táta nepodlehl svodům slečen a já si nenašel partu, se kterou bych lezl
přes plot k sousedům. Za rohem přes silnici bydlel spolužák Ruda Reichl. Toho
doma nevaroval nikdo. Reichlová svému muži říkala: „Reichle, Reichle, nemlať ty
kluky tak moc nahlas! Ta ženská odnaproti (moje máma) říkala, že je to slyšet
až u nich!“ Načež se Reichl tím samým řemenem pustil i do ní.
Otík, jejich starší syn se učil v Děčíně a po
celý týden, co doma probíhaly exekuce, byl mimo – v internátu. O víkendech zase
nebyl doma starý Reichl. Ruda mi vyprávěl, jak se při výprasku bránit, co
křičet, na co spoléhat. Tyhle informace jsem zaplať pánbůh nikdy nepotřeboval.
Ruda měl škodolibou radost, že na starého Reichla vyzrál. Tátu stály mnoho
energie, a skutek utek.
Já
dostal jednou a za hloupost. Nechtěl jsem po obědě borůvkový kompot, který
nakonec skončil na stěně čerstvě vymalované kuchyně. Matka se neovládla a
zlomila o opěradlo kuchyňské židle dřevěné šatní ramínko. Já křičel, jakože to
schytalo rameno.
Blíž
tělesným trestům jsem byl v první třídě. Posila stranické organizace a ředitel
školy právě dorazil do naší vsi na umístěnku z Prahy. K jeho image záhy patřilo
hrát na housle a smyčec vedle rákosky povzbuzoval naší žákovskou iniciativu.
Verbálně soudruh řídící učitel proslul větou: „Useknu ti ruku u samý prdele,“
což v jeho mysli rezonovalo zajisté s výstřelem z Aurory a útokem Čapajeva na
bílé za občanské války.
Rákoska,
to byla součást pedagogické vědy, která v rukou psychopata naše dlaně
rozpalovala dorůžova. Holka nebo kluk, ukaž jak si silný! Jednou mu tu rákosku
jeden z rodičů zlomil, hodil do obličeje a pohrozil bičem. Patřil ke
starousedlíkům, německým komunistům, co nešli do odsunu a jejichž děti to měli
u soudruha ředitele těžké. Skoro nemluvili česky a za němčinu byly rány
rákoskou.…
Tělesné
tresty skončily, dá se říci ze dne na den a nahradila je šikana, často
hlupákem, ale dobře živeným, silnějším. Vedla učiliště a dvouletá základní
vojenská služba. A opět, čím větší primitiv, tím rafinovanější teror. Vojenská
prezenční služba skončila a šikana se přesunula do škol všech typů. Počítám, že brzy budou mít své delikventy i mateřské
školy. Jsme uprostřed cesty, kdy
přicházejí primitivové. Do škol přichází čím dál víc dětí bez jednoho z
rodičů a s poruchami v citové oblasti. Dá se předpokládat, že šikana a tresty
půjdou ruku v ruce. Tresty budou muset mít i výchovný efekt, což dosud nebylo,
nebo se minulo účinkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat