Bastardi, levobočci sladkých meruněk
a voňavých broskví. Bratranci vyzrálých modrých bosenských švestek. Jen čtěte
dál i vy, co máte chuťové pohárky svých mlsných jazyků zhýčkaných bohatým
sortimentem jižního ovoce.
Mirabelky, to drobné ovoce našich
luk, strání, úvozů a příkopů soupeří dnes s těmi nejznámějšími o přízeň osudu.
Špendlíky - to hanlivé a ponižující posměšné pojmenování. Prý plod má barvy
špenátu. Ne. Ovoce se skví ve slunci i po dešti barvou rubínu, žlutá si nezadá
s barvou cizokrajného melounu, barvou sicilského citronu.
Mirabelka, je mou první láskou z
dětských poutí. Sáček od mouky plný slaďoučkých špendlíčků, sladších víc, jak
sladké, nezdravé bonbóny. Je tady s námi doma, narodila se tu. Vidím ten
chudokrevný stromek z okna. Kvete jako jeden z prvních, při mnoha cestách našeho
pohraničí od Ještěda k Máchovu jezeru. Tam, kde ho nečekáš, tam, kde stál
Němcův statek, za hřbitovní zdí, u zastávky autobusu, u řeky plné kamení. Na
divoké skládce uprostřed vsi, na návsi. Je plevelem a urzurpuje si sílu z těla
bohatého přítele. Kolem je sad vybraného ovoce, co roste za plotem, a přece
kluci z vesnice než, aby lezli po stromech, stáhnou si dolů větev obalenou tím
drobným ovocem a šup! s ním do pusy. Pecku vyplivnout. A je po exkursi do světa
ambrosie, vína s ocáskem nebo chcete-li svíčkové na smetaně plus šest u Bláhy v
Liberci za rovných devadesát korun. Platit keš.
Mirabelka má tisíc chutí a chutná
víc jak hroznové víno, jak meruňky a dýně sakumprásk. Mirabelek se nepřejíš.
Chutnají jak angrešt, rybíz a datle s fíky dohromady, jak kiwi a z cukru griliáš
a slazené mlíko z tuby, to a další
pochutiny. Mirabelky nikdy neurazí. Znám jenom zralé, černé velké středočeské třešně,
co se jim chuťově podobají. Nejsem sám. Jen se zeptejte špačků, kosů, co milují
třešně, proč mirabelky nejedí. Bojí se lidí, že už by krádež neunesli. Třešně a
teď nádherné žluté a červené plody
mirabelek při cestě, broušené kameny zpod Kozákova, stejně jako z cest kolem
Mimoně.
Já osobně je nesmím. Dejte si porci
i za mě, nebo hned dvě. Padají na zem i na vozovku, kde je auta v mžiku
rozjezdí. A to je nedozírná škoda. Dají se s nimi dělat i kouzla, a pokud mohu
doporučit, pak je zavařujte, sterilujte a na vánoce konzumujte. Mirabelky jsou
darem úplně všem lidem, jsou sluncem, co umí pohladit. Podívejte se jen kolem
sebe, opravdu jsou všude, krásné jsou, jak květiny ve váze. A i voňavé. Tak tedy opětovně: Jděte do nich,
nenechte nic na náhodě, může se stát, že přijdete s křížkem po funuse. Celý rok
se díváte, jak rostou a pak přijdou lidé, nenasytní, jako mraky kobylek a je po
úrodě, nic vám na stromku, na keři nenechají. Tak ať vám se to nestane.
Dobrou
chuť a dejte si i za mě...
Žádné komentáře:
Okomentovat