středa 25. května 2016

Mirabelky II.




            Bastardi, levobočci sladkých meruněk a voňavých broskví. Bratranci vyzrálých modrých bosenských švestek. Jen čtěte dál i vy, co máte chuťové pohárky svých mlsných jazyků zhýčkaných bohatým sortimentem jižního ovoce.

            Mirabelky, to drobné ovoce našich luk, strání, úvozů a příkopů soupeří dnes s těmi nejznámějšími o přízeň osudu. Špendlíky - to hanlivé a ponižující posměšné pojmenování. Prý plod má barvy špenátu. Ne. Ovoce se skví ve slunci i po dešti barvou rubínu, žlutá si nezadá s barvou cizokrajného melounu, barvou sicilského citronu.

            Mirabelka, je mou první láskou z dětských poutí. Sáček od mouky plný slaďoučkých špendlíčků, sladších víc, jak sladké, nezdravé bonbóny. Je tady s námi doma, narodila se tu. Vidím ten chudokrevný stromek z okna. Kvete jako jeden z prvních, při mnoha cestách našeho pohraničí od Ještěda k Máchovu jezeru. Tam, kde ho nečekáš, tam, kde stál Němcův statek, za hřbitovní zdí, u zastávky autobusu, u řeky plné kamení. Na divoké skládce uprostřed vsi, na návsi. Je plevelem a urzurpuje si sílu z těla bohatého přítele. Kolem je sad vybraného ovoce, co roste za plotem, a přece kluci z vesnice než, aby lezli po stromech, stáhnou si dolů větev obalenou tím drobným ovocem a šup! s ním do pusy. Pecku vyplivnout. A je po exkursi do světa ambrosie, vína s ocáskem nebo chcete-li svíčkové na smetaně plus šest u Bláhy v Liberci za rovných devadesát korun. Platit keš.

            Mirabelka má tisíc chutí a chutná víc jak hroznové víno, jak meruňky a dýně sakumprásk. Mirabelek se nepřejíš. Chutnají jak angrešt, rybíz a datle s fíky dohromady, jak kiwi a z cukru griliáš a slazené mlíko z tuby, to  a další pochutiny. Mirabelky nikdy neurazí. Znám jenom zralé, černé velké středočeské třešně, co se jim chuťově podobají. Nejsem sám. Jen se zeptejte špačků, kosů, co milují třešně, proč mirabelky nejedí. Bojí se lidí, že už by krádež neunesli. Třešně a teď  nádherné žluté a červené plody mirabelek při cestě, broušené kameny zpod Kozákova, stejně jako z cest kolem Mimoně.

            Já osobně je nesmím. Dejte si porci i za mě, nebo hned dvě. Padají na zem i na vozovku, kde je auta v mžiku rozjezdí. A to je nedozírná škoda. Dají se s nimi dělat i kouzla, a pokud mohu doporučit, pak je zavařujte, sterilujte a na vánoce konzumujte. Mirabelky jsou darem úplně všem lidem, jsou sluncem, co umí pohladit. Podívejte se jen kolem sebe, opravdu jsou všude, krásné jsou, jak květiny ve váze. A  i voňavé. Tak tedy opětovně: Jděte do nich, nenechte nic na náhodě, může se stát, že přijdete s křížkem po funuse. Celý rok se díváte, jak rostou a pak přijdou lidé, nenasytní, jako mraky kobylek a je po úrodě, nic vám na stromku, na keři nenechají. Tak ať vám se to nestane.

                                                                       Dobrou chuť a dejte si i za mě...

Žádné komentáře: