Pokaždé, když jedu Frýdlantskem, ale
dnes už téměř všude, přebíhají přes silnici laně, srnky, divoká prasata. Můj
kamarád, co kdysi bydlel blízko jedné hraniční vsi, mluvil často o tom, jak
jeho otec podlehl pokušení a zrním lákal zvířata, co patří nám všem, až do
kůlny, kde hynula a zároveň jim plnila hrnce chutným masem. Ano, taková to
krutá byla doba.
Dnes tomu tak jistě není. Odolat
pokušení, zříci se lákadla, už jenom to pomyšlení. Nevím, nevím, lidé se moc
nemění, nechtějí. Navenek to ano, to souhlasí a jsou pro, nebo proti, záleží
komu, co slibují. Kdo by rád neokusil šťavnaté, kdo by si rád nepochutnal a
neplatil?
Jsme asi opravdu zatvrzelí hříšníci.
Pokušení, výhody, snad každý z nás už tím peklem prošel. Mám říct drahé choti,
že ji podvádím? Bylo to tak krásné, ale s tou mladou je to ještě krásnější.
Pokušení. Pokaždé, když je vidím, myslím na skříně plné kostí, na snahu něco
zatajit. Nepřiznat se, že podvádím, že neplatím řádně daně, že nechci fakturu,
že chci mít výhody. Komu všem jsem zalhal, proč v naší době soudy nestíhají a
máme tolik zavřených. Proč, když byl bývalý režim tak špatný, proč ten současný
není zas o tolik lepší?
Čím to je, že vztahy mezi lidmi jsou
úplně jiné, než po jakých jsme volali a jakých jsme se dočkali? Proč máme tolik
odlišných právních výkladů jedné věci, proč lidé jsou rozdělení na bohaté a
chudé a chudí by udělali, nevím co, aby zbohatli? Proč jsou běženci lidé, kteří
ve většině případů využili pokušení –
lákadel na lepší, sladší hrušky, než které jim rostou doma, na jejich pozemcích.
Mám pokušení taky dát někomu někdy
po ústech. To když slyším, co se kde děje a nemohu než přihlížet. Mám pifku na
ty, co jim teče ještě mléko po bradě a říkají mi věci, které jsou vylhané a
neodzkoušené praxí. Nejsem asi taky cností král, ale jsou věci, o kterých
nemluvím, pokud jsem tam nebyl a nekousl si do mince, zda je opravdu zlatá.
Lidé nebudou od přírody zlí, ale kazí je pokušení, sytá jídla, feminizovaná škola,
kolektiv, stejných sobců v kanceláři, těch, co vyrůstali se zlatou lžičkou v
koutku úst. Kazí je peníze, kapesné od
rodičů, jejich konexe a lehkost bytí bez fyzické námahy. Život bez prezenční
služby v armádě, v sociálních sítích, na česání chmele, při práci na polích,
při sběru úrody.
Kolem nás je spousta lákadel a
pokušení vzít si a spoléhat se, že mě nikdo při tom nikdo nevidí a neslyší.
Zneužívat výhod, dát si za vše třeba i dvakrát zaplatit. Jsou i výjimky, ale
jsou to pořád jen výjimky. Čekejme a věřme, že těmto lákadlům a pokušením odolá
čím dál tím více lidí. Pak se svět pohne kupředu. Nebudou už jen bohatí a
chudí, lidé, co se nebudou muset bát večer v ložnici otevřít okno ale i skříň, aby
na ně odkudsi nevypadla kostra, kosti nějaké staré nehezké vzpomínky. Ať tedy
odoláme všichni pokušení a pokušení ať zůstane za pulty cukrárny.
Žádné komentáře:
Okomentovat