Egonovy pohledy

úterý 30. srpna 2016

Co všechno jsem stihl v jednom týdnu...




                Nebyla to cesta kolem světa za 80 dní. Jen jsem byl o 43 let mladší. Bylo mi 27, psal se rok 1973 a Liberec, město pod Ještědem, bylo stále městem padajících omítek a vzpomínek na ty, co odešli. Ano, to vše v jednom podzimním týdnu...

                Velice jsem se těšil a nezklamal mě liberecký hokej. Naši porazili CSKA Moskva,  mnohonásobného mistra SSSR, oslabeného o pár reprezentantů. Čekali jsme prohru a výsledek 5:4 Liberečáky opravdu překvapil. Od prvních chvil se naši bili jako lvi, ovšem dvě branky už v páté minutě první třetině byly předzvěstí, že prohra bude veliká. Dvoubrankový rozdíl ale ruské vojáky ukolébal, ti polevili a už to jelo. Našim se dařilo na co sáhli. Pomalu, ale jistě se toužebné stalo výsledkem - vyhráli jsme.

                Akce jednoho týdne pokračovaly. Naše město i jeho okolí má úžasné dějiny, které zapomínat by přinejmenším znamenalo šlapat si po událostech, které ač byly zdánlivými maličkostmi, pomohly světu jít správným směrem.

                Druhá akce bylo setkání s generálmajorem Bedřichem Johnem, rodákem z Chotyně. Beseda se konala uprostřed „Týdne mezinárodních dnů odboje“ v Hrádku nad Nisou. Na městské radnici pan generál John, který patřil k oněm španělákům, o nichž se vyprávějí legendy, tak jako např. o našem malíři Přibylovi. Oba dva rovněž patří mezi Liberečáky, kteří bojovali v mezinárodních brigádách proti fašistům jako vojáci legitimní republikové vlády Španělska. Po jejím pádu byli ve Francii zatčeni a uvězněni nacisty v koncentračním táboře. Vězení přežili a generálmajor John po válce odešel s odsunutými Němci do NDR, kde se aktivně zapojil do budování Německé demokratické republiky. V diskuzi zodpověděl spoustu dotazů.

                Z našeho kraje se aktivně zapojila do světových událostí řada jednotlivců na obou stranách konfliktů, které ovlivnily svět. Většina z nich už dnes nežije, přesto se jejich vzpomínky zachovaly a jsou součástí paměti na národa, nás všech. Často mají velmi osobní vztah k našemu regionu a teprve čas ukáže, jak moc jsou důležité při studiu regionálních událostí. A tak jsem v jednom týdnu navštívil dvě akce, které si myslím patří do výbavy každého patriota, každého, kdo má rád svůj kraj, lidi, kteří v něm žijí. Dějiny k nám promlouvají skrze činy našich sousedů, lidí z masa a kostí, které potkáváme, s jejichž dětmi jsme chodili do škol.

                Snad právě takové akce nás posouvají kupředu k porozumění světu, událostem, na které nejsme dostatečně připraveni, a které  by nás neměly přistihnout nepřipravené. Byť to byl jen jeden zápas v hokeji, či vyprávění starého pána. Je to součástí něčeho, co náš život obohacuje a dělá lepším.




Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka