Nebyla to cesta kolem světa za
80 dní. Jen jsem byl o 43 let mladší. Bylo mi 27, psal se rok 1973 a Liberec,
město pod Ještědem, bylo stále městem padajících omítek a vzpomínek na ty, co
odešli. Ano, to vše v jednom podzimním týdnu...
Velice jsem se těšil a nezklamal
mě liberecký hokej. Naši porazili CSKA Moskva,
mnohonásobného mistra SSSR, oslabeného o pár reprezentantů. Čekali jsme
prohru a výsledek 5:4 Liberečáky opravdu překvapil. Od prvních chvil se naši bili
jako lvi, ovšem dvě branky už v páté minutě první třetině byly předzvěstí, že
prohra bude veliká. Dvoubrankový rozdíl ale ruské vojáky ukolébal, ti polevili
a už to jelo. Našim se dařilo na co sáhli. Pomalu, ale jistě se toužebné stalo
výsledkem - vyhráli jsme.
Akce jednoho týdne pokračovaly.
Naše město i jeho okolí má úžasné dějiny, které zapomínat by přinejmenším
znamenalo šlapat si po událostech, které ač byly zdánlivými maličkostmi,
pomohly světu jít správným směrem.
Druhá akce bylo setkání s generálmajorem
Bedřichem Johnem, rodákem z Chotyně. Beseda se konala uprostřed „Týdne
mezinárodních dnů odboje“ v Hrádku nad Nisou. Na městské radnici pan generál
John, který patřil k oněm španělákům, o nichž se vyprávějí legendy, tak jako
např. o našem malíři Přibylovi. Oba dva rovněž patří mezi Liberečáky, kteří
bojovali v mezinárodních brigádách proti fašistům jako vojáci legitimní
republikové vlády Španělska. Po jejím pádu byli ve Francii zatčeni a uvězněni
nacisty v koncentračním táboře. Vězení přežili a generálmajor John po válce
odešel s odsunutými Němci do NDR, kde se aktivně zapojil do budování Německé
demokratické republiky. V diskuzi zodpověděl spoustu dotazů.
Z našeho kraje se aktivně
zapojila do světových událostí řada jednotlivců na obou stranách konfliktů,
které ovlivnily svět. Většina z nich už dnes nežije, přesto se jejich vzpomínky
zachovaly a jsou součástí paměti na národa, nás všech. Často mají velmi osobní
vztah k našemu regionu a teprve čas ukáže, jak moc jsou důležité při studiu
regionálních událostí. A tak jsem v jednom týdnu navštívil dvě akce, které si
myslím patří do výbavy každého patriota, každého, kdo má rád svůj kraj, lidi,
kteří v něm žijí. Dějiny k nám promlouvají skrze činy našich sousedů, lidí z
masa a kostí, které potkáváme, s jejichž dětmi jsme chodili do škol.
Snad právě takové akce nás
posouvají kupředu k porozumění světu, událostem, na které nejsme dostatečně
připraveni, a které by nás neměly
přistihnout nepřipravené. Byť to byl jen jeden zápas v hokeji, či vyprávění starého
pána. Je to součástí něčeho, co náš život obohacuje a dělá lepším.
Žádné komentáře:
Okomentovat