Tomáš Toth - truhlář, báječný
kamarád, který naplňuje moji verzi v plném rozsahu. A pokud je pravda, že musel
odněkud spadnout, aby později patřil mezi elitu, tak popravdě, má zlaté ruce a
dobré srdce. Zlaté ruce jsou vidět na první
pohled. Jdete s ním po ulici, stojíte před okresním soudem, pořád je to on.
Může pršet, padat sníh, kroupy, trakaře, každý kdo jde kolem vám ho závidí. Wartburg
po opravě, přívěs a máte ho. Nerozlučná trojice, co umí vzít za práci a pokud
dojde ke kolaudaci, vše je v tom
nejlepším pořádku. Truhláři se nerodí snadno, nepadají z nebe a přesto jich pár
je. Poznáte ho, aniž se musíte složitě vyptávat jak se jmenuje.
Každý, kdo kdy přišel ve styk se
dřevem musí Tomáše chválit. Řeže jako bůh, vrtá, šroubuje jako klavírní virtuos,
leští, montuje. Být svobodným děvčetem, tak riskuji, že mi Tomášova slečna rozbije
ústa, ale jdu do toho. Jednoduše, až jednou bude olympiáda dřeva, pak vše má v
kapse jeden muž, truhlář z Liberecka Tomáš Tót. Kdyby byl starší volal bych:
„Tomáš na hrad!“ Takhle si počkám a budu se dívat na to, co umí, neboť dřevo
pod jeho rukama zpívá.
K tomu si vemte, jak dřevo voní.
Je ho plná sednice. Voní po dříví v lese, jako bych si byl v cukrárně dát kremrole. Tak jako voní nové auto v kůži
sedadel a na palubní desce, tak voní dřevo v rukou truhláře. Jak pilně včelky
nosí med, tak umí truhlář se dřevem. Je to moc hezký pocit, že dosud takoví
lidé nevymřeli, že jsou mezi námi, a že jim ruce doslova hrají, když pracují
jako tenhle truhlář, který to se dřevem skutečně umí.
Znám Tomáše už tisíce let. Vůbec
ani trošku není hloupý. I tady platí, že ten, kdo má rád historii nemůže být
člověk špatný. Jeho znalosti z oboru leteckých konstrukcí a motorů včetně
reálného uplatnění v období 2. světové války je překvapující a inspirující. V
jeho věku je to i příslib pro další léta. Jsem přesvědčen, že o něm ještě v
dobrém uslyšíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat