Dědečkova maturita bylo téma, o
kterém se doma nemluvilo. Snad i proto, že se mi už podruhé nepodařilo
postoupit z prvého ročníku zdejšího gymnázia. Děda složil válečnou maturitu
jako jednoroční dobrovolník rakousko-uherské armády co nejdřív, jen aby unikl
výuce na obchodní akademii, která mu, jak se mi svěřil, rovněž do hlavy moc
nešla. Uvítal, když na frontu, kdes v Haliči dostal rekomando dopis se třemi
otázkami, s jejichž odpověďmi si hlavu příliš nezatížil. Na otázky odpověděl
stereotypně ve smyslu věty: Polibte mi zadnici. Odpověď došla během několika
dní.: Blahopřejeme ke složení maturitní zkoušky na naší škole.“ Podpis, úřední
razítko, oficiální blanket...
Právě probíhají letní olympijské
hry v Brazílii. Jak málo se liší svět dneška od toho před sto lety. Děda se
postřelil, aby unikl z Karpat, kde se do sebe zakousli vojáci znepřátelených
zemí. Olympiáda, pokud se nepletu, byla pouze v dobách míru, sportovci cvičili
nazí a byli to čistí amatéři. To Západočeská univerzita v Plzni, to byli jiní
hoši. Dobře oblečení, situovaní… Ani už se nepamatuji, kdože to na ně bonznul,
že odtamtud hoši odcházejí, asi tak, jako můj dědeček - coby jednoroční
dobrovolník s příslibem, že maturitu dostane i když jim napíše: Polibte mi....
Tihle klerikální poslanci jako
poslanec B. By si nějakou školu zasloužili, respektive titul, řád, postavení –
všeobecné opovržení. Za dědečkovu maturitu se styděla celá rodina, on nakonec
taky, proto jim k těm formálním otázkám napsal 3x polibte mi. To si klerikál B.
dovolit nemůže, musí být viděn a viděn znamená být volen a on, protože nic
jiného neumí, volen být musí...
Nic, nic podstatného od dob
povídek J. Haška se nezměnilo. Černoprdelníci na sebe lijí vědra svěcené vody a
kde nic tu nic. To samé ta povedená univerzita v Plzni. Její absolventi,
podvodní doktoři práv, soutěží s dědečkovým maturitním vysvědčením. Vyhrávají
to na celé čáře a s olympiádou v Riu je to na plichtu. Tam zase soutěží o medaile
arabští hrdinové, kteří odmítají podat ruku soupeři, sportovcům Izraele.
Mohamedáni sportovci z celé arabského světa i ze státu, který neexistuje – z
Palestiny. Ti by se ponížili. Nenávidí své protihráče a Židům ruce nepodají.
Děda to maturitní vysvědčení,
které jej téměř stálo život na frontě 1. světové války nikdy nikomu neukázal.
Styděl se. Svět pokročil. Olympionici už dávno nesportují nazí, mír řadě z nich
nic neříká a podání ruky taky ne. Úcta k soupeři, k sobě samému, už jako by
byla zapomenuta.
Spoléhejme se na naše potomstvo,
že si vzpomene a tak jako my se smějeme hrdinům Jaroslava Haška, budou se mladí
lidé smát hlupákům naší doby a držet palce opravdovým sportovcům, jednoročním
dobrovolníkům, statečným chlapům, kteří se nebojí říct pravdu lidem do očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat