K počátku šedesátých let minulého století měla v okrese rozhodující roli průmyslová výroba, která tvořila základ pracovních příležitostí a příjmu našich otců a dědů. V průmyslové výrobě Liberecka pracovalo kupříkladu v roce 1963 36 570 pracovníků, tj. více jak polovina všech pracujících v okrese. Hlavní odvětví průmyslové výroby tvořil spotřební průmysl, strojírenský a potravinářský průmysl. Význam libereckého průmyslu spočíval v uspokojování vnitřního trhu textilními výrobky, nábytkem, koberci, ve výrobě textilních strojů a automobilových součástí.
Šedesátá léta minulého století byla ovlivněna mohutným rozvojem chemizace – světovým trendem v používání syntetických textilních vláken. Ani textilní produkce na Liberecku nemohla v tomto směru zaostávat. Velmi dobrých výsledků dosáhla výroba tehdy moderních látek v Textilaně, v Silce a v národním podniku Průmysl bytových textilií – v Bytexu Vratislavice.
Přes potíže v letech 1962 – 3 dosahoval v následujících letech vynikajících výsledků n.p. TOTEX, který v krátké době zavedl do výroby zcela nové textilní stroje, které se dobře prodávaly i v zahraničí. Přesto, že průmysl okresu dosahoval nebývalého růstu, potýkal se rovněž s řadou nešvarů. S vysokou zmetkovitostí výroby, vysokým stavem tzv. nadnormativních zásob a s absencí. Před řešením stály otázky osobní zainteresovanosti zaměstnanců, které měly vést mimo jiné i k uplatnění výrobků na zahraničních trzích.
V tomto období byly vloženy značné investice do výstavby nového produktu průmyslové základny okresu. Výstavba nového podniku Plastimat na „zelené louce“, který zahájil výrobu v roce 1963, stál tehdy daňové poplatníky víc jak 40 miliónů korun. Nákladem dvaceti miliónů korun pak byla dokončena výstavba nové liberecké mlékárny, která v následujících dvaceti letech byla jednou z nejprogresivnějších ve svém oboru v celé republice. Vyráběla zcela nové druhy termizovaných výrobků, jogurty, krémy a další. Velké investice šly do Bytexu ve Vratislavicích na výstavbu nové barevny a v textilkách docházelo k postupné výměně starých tkalcovských stavů za stavy moderní.
Je obrovským zklamáním, že po roce 1990 došlo právě v našem okrese k naprosté devastaci strojírenské a textilní výroby i spotřebního průmyslu, odvětví, která vykazovala dříve velmi dobré výsledky. Devalvace hodnot a znehodnocení práce našich rodičů je neodpustitelné. Ztráta iluzí a hodnotových stimulů poznamenává náš vztah k práci a hodnotám dneška.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat