Když je sněhu moc

Když je něčeho moc, tak přestává legrace. Nevím, kdo letos objednával sníh, ale co je moc je moc. Já vím, že po minulých zkušenostech na objednávku sněhu každý, kdo ji dostal do rukou připsal nulu. A tak každý v tom našem kraji nese vinu. A k tomu ještě ti přespolní. Celý kompletní štáb Mistrovství světa v lyžování usazený v pátém patře Paláce Syner. Ti připisovali už podle pracovní smlouvy nuly dvě. Něco přidala i česká vláda. Tam je nul víc. Sama Katka čtyři nuly. Premiér nul pět. Divme se pak, že je Liberec k nepoznání! Kdejaký šaman. Město v bílém objetí. To nečekal nikdo. Lidé se sázeli. Bílé peklo. Scházeli už jen bílí lední medvědi. Čechy jsou zemí extrémů. Od zdi ke zdi. Jsem jako v Jiříkově vidění. Celý, celičký rok se hrdlím o sněhovou vločku a potom soptím. Po kolena ve sněhu. Mraky sněhu, sníh všude, sníh v ulicích, ve vlasech. Sněhu mám plné oči. Liberec ale umí, umí překvapit... Moc se mi líbí. Byl, je a bude návykový. Ať jsem kdekoli, vždycky se vracím.