„Právě se vracím z Hradu...“
Stalo se rovněž v únoru, ale ne v roce 1948. Píše se únor 2009. Za pět dní Karel Gott zazpívá českou hymnu na zahájení Mistrovství v klasickém lyžování Liberec 2009. Právě se vracím ze svatostánku, synagogy židovské komunity Libereckého kraje. Z vernisáže fotografií Šimona Pikouse „Triumf of the will“ česky „Vítězství vůle“ nebo snad zvůle?...
Přišlo nás dobrých 200 známých i neznámých tváří. Spíš bych řekl známých. Zahájení výstavy se neobešlo bez překvapení. Zpěvem i hudbou nás pozdravil samotný protagonista zvůle i násilí na židech, v hudbě ale jen těžko překonatelný R. Wagner. Ó Adonai! Jak je ten svět pestrý a bohatý na překvapení... Jen těžko si dovedu představit v arabské mešitě takovou toleranci, s jakou jsme tleskali Wagnerovi v synagoze my.
A tak jsem se ještě jednou rozhlédl v davu, kdo všechno přišel na Pikousovu výstavu. Mohu-li to tak říci, pak tam byli všichni, co v Liberci „něco znamenají“. Odmyslíme-li si ovšem garnituru politických vůdců napříč politickým spektrem. Ti bdělým okem si hlídají svá křesílka, posty a pašalíky. Omlouvám se výjimkám, těm, kteří objektivně přijít nemohli. Nepřišli ani ti, kteří se stali zdrojem – prapříčinou „přijít a vyfotit“. Naši mistrovští lyžníci, proklínaní a zatracovaní pro své lyžování a s tím spojené vesecké dobrodružství.
Ano, o tom ta výstava je. Jak duch pokořil hmotu a hmota se, nevěda co počít, dostala do konfliktu s dobrým chováním. Tráva že je zelená? V tom případě vadí...Vadí - nevadí. Jsouce obrněni funkcí dovolíme si vše. Viz vize Spacia v ubohém Liberci. Ovšem s podporou radnice – nemožné na počkání.
To se však netýká výstavy fotografií Šimona Pikouse mladšího. Obratného a zdatného fotografa, kterému neschází šmrnc a umělecké cítění. Maje potřebu návštěvníkům onoho světového lyžování ukázat odvrácenou tvář lesku, ukázal i bídu kurtizán... S pokorou, která schází politikům si prošel Vescem s fotoaparátem a zakonzervoval nám atmosfétu Uhdeho „kouzla nechtěného“. Ne, nikdo tu nemluví o penězích, ztrátě iluzí a marastu lidské marnosti. Jsme jenom lidé chybující. Mlčící volící většina s dobrým i špatným vkusem. Já bych vodil na výstavu školy. Aby se děti v praxi přesvědčily, co to je být v opozici. Nebát se a nekrást.
Jak příznačné, Šimone! Tlučeš kladivem hřebíčkům na hlavičku. Tlučeš tím foťákem jako paličkami na buben. Tak nějak by to však mělo být. Natruc mocným a ulhaným. Jsi v postavení autora Lazebníka sevillského, kteý svým sarkasmem pomohl zbořit systém. Ať žijí hry! Divadelní i ty skromější i fotografické výstavy. Dobrého vždy pomálu. A přesto se našlo i v našem městě. A vystavuje na správném místě. Krásné fotky. Dokument i poselství. Všem. Že umí fotit není pochyb. Ukázal směr. Ani fotka nemusí být prázdnou nábojnicí. Může být i světlicí svítící na cestu těm, kteří rovněž umí, ale dosud mlčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat