Prázdninová velká voda v Nise v roce 2010 přinesla rybářům na dolním toku Nisy nemalé překvapení. Rybářská správa v Königswartě u Görlitz nalezla v toku Nisy na 27 druhů ryb. Na 100.000 ryb bylo zaregistrováno v tomto prostoru právě po velké vodě z roku 2010. Tak, jako polská elektrárna „Turów“ působí negativně svým stálým znečišťováním toku řeky, tak srpnová velká voda dala dno řeky do pohybu a vodu vyčistila. Přesto se ryby nemohou volně pohybovat Nisou. Vadí jim stále příčné stavby a jezy. Dosavadní stav srovnávací analýzy stavu vody a života v ní Königswartští experti srovnali s nejstaršími vodohospodářskými záznamy z r. 1560. Je nanejvýš zajímavé, že i z roku 1565 mají naši hrádečtí rybáři kamennou stélu s českým záznamem o vodě na „Bílém potoce“ vlévajícím se do Nisy tzv. revizní rybářský kámen.
Ze srovnání vyplývá, že mnoho dřívějších druhů ryb vymřelo: mihule říční, losos a hořavka duhová, oproti tomu přibyly nové druhy, které vděčí za přítomnost částečně lidem: candát, sumec, bolen dravý, siven alpský, karas stříbřitý, síh severní, lipan podhorní, cejn, parma, mihule potoční, štika, ale i jelec tloušť. V Žitavě u přítoku Mandavy do Nisy žijí i krabi (!). A já bych dodal, že žije i zlatá (červená) rybka v Nise u Krajského úřadu v Liberci.
Je to až s podivem. Tolik ryb, když uvážíme, že minimálně sto let se v Nise pralo, barvilo, všelijak chemicky upravovalo tak, že co do ní vlezlo, vylezlo zelené, hnědé, do modra… To jistě ani rybám nesvědčilo. A tak si myslím, že se jedná o malý, docela regulérní zázrak. Jediné pozitivum likvidace textilní výroby na dolním i horním toku Lužické Nisy… A to, pokud vím, před tím, před oním boomem textilní výroby, ještě před rokem 1840 bylo rybářů na Nise jen v Machníně pět a ti živili z rybolovu na řece své početné rodiny a ještě ryby prodávali.
Matka příroda se umí postarat o své děti a zahladí dokonce stopy pokusů o její zničení. Nisa a ryby. Jak to zní uším starších lidí v libereckém kraji neskutečně. A přitom stačilo tak málo. Vodu čistit a vracet ji zpět do řeky prostřednictvím čističek a hlídat kvalitu vracené vody. A že to jde, o tom hovoří studie z německého Görlitz.
To o pár metrů dál, za naší státní hranicí v Hrádku n/N v obci Hartau, mají zas jiné starosti. V rámci šetření elektrickou energií jim svítí ob jedna lampa veřejného osvětlení. A to prý nestačí. V rámci boje za zdravé nohy a nepolámané ruce, bojují spolu s ostatními blízkými vesnicemi o plnohodnotné noční osvícení. Hlavní příčinou za „budiž světlo“ není ani tak strach o polámané končetiny, ale o místní králíky, kedlubny, sekačky, případně na šňůře zapomenuté podvlíkačky…
Ano. Sousedé na dolním toku řeky Nisy se bojí nezvaných nočních návštěv sousedů z Polska a z Čech. Dosud na ničím nepodloženém tvrzení se obávají o své uhrabané zahrádky, sádrové trpaslíky, čápy, žáby a lekníny v zahradních jezírkách. Zatím k nim doplavaly jen naše české ryby, které s sebou vzala velká prázdninová voda v roce 2010… Mám nápad, také v rámci šetření. Osvítit u sousedů i břehy řeky Nisy, aby bylo vidět do vody…
Žádné komentáře:
Okomentovat