Přestože u nás doma tolik nefouká, přeci jen se i my, Středozemci, můžeme ocitnout ve velkém průvanu. Věnováno mému příteli, vzdálenému bratranci mého otce, profesoru Janu Wienerovi.
Vzpomínám na vás jako spousta jiných lidí. Na Čecha z pražské židovské komunity, na vaši krásnou češtinu, na vaši milou ženu, se kterou jsem si povídal v našem novém libereckém templu a vy jste při tom vyprávěl ten neskutečný příběh o oku tajfunu…
Jsou cesty osudu, které by stěží napsal Homér, jsou pravdy, které se nesmí zamlčet,hrůzy a zvrácenosti, o kterých je nutné vydat svědectví. Jsou kroky, které vedou do neznáma a které kamsi odvedly i vás … Budete navždy, pane profesore, hrdino a člověče, tady s námi.
Nejste a asi nebudete čítankovým hrdinou – to zdejší člověk neunese. Ale co mohu říci za sebe, u mne jste a budete hodně vysoko. Hned vedle jiného muže stejné provenience, MUDr. Františka Kriegla, co v Moskvě nepodepsal… Je dáno člověku umět se schovat v davu, nevyčuhovat, nebýt slaným ani sladkým, být nemastným. A tohle Jan Wiener nikdy nedokázal. Byl všechno, jen jedním ne. Nebyl všedním občanem jedoucím v davu tramvají až na konečnou.
Celý život prožil tím nejprostším způsobem. Nesouhlasil s blbcem. Jeho život byl o životě, kde nebylo místo pro sentiment. Ten, kdo ho potkal, slyšel mluvit v rádiu, četl, mluvil s ním, nabyl pocitu, že se nemůže setkat s větším člověkem. Byl natolik osobností, že bych jeho portrétem vyzdobil nádražní příjezdovou halu, kterou by musel projít každý ten mladík s vyholenou hlavou, co řve jako pominutý: „Čechy Čechům“ a ještě neviděl, neslyšel o panu profesorovi… Aby si každý uvědomil, co je to doopravdy milovat svou zem, Čechy, lidi, co potkávám, své sousedy. Ne všichni jsou tak tolerantní, aby tohle pochopili. I to, že jednou každý z nás musí říct: A dost, změním něco, byť by to bylo málo.
Jan Wiener zemřel. I hrdinové této země umírají jako lidé. Smrt každého zabolí. Bolí o to víc, že zemřel nejen čítankový hrdina, zemřel člověk, na kterého se rádo vzpomíná. Jsem šťasten, že jsme se znali osobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat