Dialog Ausburg – Liberec 2011

Autobus jede zvlněnou krajinou. Nejmenší ze souboru má strach z toho, že neroste. Hraje si s plyšákem. Ti, kteří sedí kolem ní, jsou tak o pět centimetrů větší a utěšují ji, že určitě vyroste. Na všechno už jsou prášky. Má absolutní sluch. Když zpívá, mrazí mne. V autobuse si notují starší děvčata ze souboru. Slyším tu malou, jak říká: „To nikdo neslyší, že je to falešný?“ V batůžcích ukrývají plyšáky a nepřeberné množství jídla a pití, čtou si časáky pro teenagery a v batůžcích přehrabují jejich obsah.
Seřazeny na podiu vypadají úplně jinak. Nastoupil světově uznávaný pěvecký soubor Severáček až po okraj plný profesionality. Soubor, který svým vystoupením ve Zlaté síni ausburgské radnice vzal všem přítomným dech. Nejsem sám, kdo vnímá vystoupení tohoto souboru za hranicemi vlasti úplně jinak. Bouřlivé ovace a zvlhlé oči hovoří jasně o dojetí, které prožíváme.
Německo-české kulturní dny Dialog Ausburg-Liberec 2011 byly zahájeny vystoupením dětských pěveckých souborů, jako symbolické hledání cesty příštích generací. Cesty k novému uspořádání světa vedle sebe žijících lidí rozdílných světových názorů, náboženství i životního stylu. Tenhle motiv Severáček uchopil pevně. V sále plném zlata, symbolu bohatsví a moci, Severáček svým vystoupením oslnil.
Program čtyřdenního angažmá české liberecké reprezentace byl opravdu bohatý, naplněný besedami, prezentacemi, zajímavými výstavami, vystoupeními hudebních skupin a profesionální výstavou uměleckých děl. Již od počátku byla přístupná výstava starých pohlednic Liberce a Libereckého kraje i výstava uměleckých fotografií. Liberečané byli velice dobře prezentováni i ženami z Prvního spolku paní a dívek, které na místě vařily zelňačku, která se setkala u hostitelské strany s ohromnou odezvou. Nakonec jí dalo přednost před laskominami obdobného spolku ausburgských žen i vedení liberecké delegace v čele s primátorkou města.
Ausburg,město s největším počtem cizinců v Německu, je město opravdu internacionální. Na ulicích potkáte zástupce snad všech lidských ras, které na této planetě žijí. Město ale také žije obdobnými problémy jako většina podobných aglomerací Evropy. I zde levná pracovní síla z východu vzala práci textilním dělníkům. Město v komplexu budov v jedné z takto postižených částí města vybudovalo textilní muzeum, v jiné zase ohromnou městskou tržnici plnou potravin, zeleniny a květin.
Péče, kterou město věnuje kulturním památkám, je inspirující. Není zde památky, sochy, kašny kostela či měšťanského domu, aby nebyl označen vysvětlujícím štítkem, aby nebyl přístupný k nahlédnutí a prohlídce. Na chodnících neleží žádný asfalt, vše je vydlážděno a sochařská díla (až na jedno darované) jsou srozumitelná, neurážející vkus domácích ani turistů. Den, co den, večer, co večer se zde konají desítky kulturních akcí, ale ani v tak bohaté nabídce nezapadla nejvýznamnější prezentace Dialogu Ausburg-Liberec 2011 zapůjčení obrazů z Oblastní galerie Liberec části sbírek tzv. barbizónské školy impresionismu.
A největší zážitek? Pominu-li rokokový sál Schaerlerského paláce a Zlaté síně ausburgské radnice, jsou to setkání s lidmi. Pozvání na svatbu neznámými svatebčany, besedy s těmi, kterým mé staré pohlednice udělaly radost, seznámení s „mladým“ baronem Liebiegem a jeho neteří princeznou...
A největší radost? Ze Severáčku. Určitě patří mezi rodinné stříbro našeho krásného města stejně, jako opona libereckého divadla od Gustava Klimta. Často ani nevíme, co máme doma (jako v případě divadelní opony) a na co přilákat do města turisty, znalce a odborníky.
Dialog Ausburg-Liberec 2011 byl oním pomyslným ukazováčkem směřujícím k rezervám, které jsou příčinou toho, proč právě Liberec stojí stranou turistického zájmu o město a jeho krásné okolí.