Vycházely v češtině jednou týdně ve čtvrtek a stály 50 haléřů. Majitel, vydavatel a odpovědný redaktor, vše v jedné osobě – Karel Šrýtr.
Mám před sebou číslo z 26. srpna 1938, a protože denně chodím kolem chátrajícího a dnes již několik let uzavřeného hotelu Imperiál v Liberci, nedá mi to, abych si nezastínil dlaní odraz denního světla, odrážejícího ve vstupních dveřích a nenahlédl dovnitř, desítky let zpátky… Právě se zde ubytovala dvacetičlenná delegace Anglické ligy svazu národů pod vedením Mr. Wilsona. Přijeli proto, aby vyvážili jednání lorda Runcimana, neobjektivního přisluhovače henleinovců, který se nechává zdravit špalíry mladých nacistů se zdviženou pravicí. Přijeli, aby nestranně vyslechli německé liberecké sociální demokraty, liberecké Čechy a zástupce Ligy žen pro mír a svobodu. Vždyť právě henleinovci si stěžují ve světě na Čechy, že jsou fašisté a chtějí počešťovat Němce v českém pohraničí.
Škoda, že jsou dveře tak pevně uzavřeny. Přes špinavou záclonu a odrážející se světlo toho moc nevidím. Jednání probíhají už od 23. srpna 1938 a první se „obhajují“ němečtí sociální demokraté, kteří, mimo jiné hájí Čechy, a argumentují vším možným, že Češi nepočešťují Němce, že ani „NJS“ není víc, než spolek kulturní, chránící Čechy, své členstvo před germanizací. Česká členka Ligy pro mír a svobodu vylíčila útrapy Čechů v Liberci, vzpomněla rozbíjení oken a bití Čechů v ulicích města. Ještě téhož dne byli vyslechnuti i členové SdP (Henleinovy strany). Ti tvrdili, že je neúnosné, aby Češi v Liberci, kterých byla 4 % za Rakouska, posílili stálým osidlováním na 16 % v roce 1938. Ještě týž večer promluvil perfektní angličtinou dr. May jménem libereckých Čechů k problematice rozeštvávání Čechů a Němců po roce 1933.
Promluvil i bývalý starosta Horního Růžodolu, Kořínek, Kögler a závěrem ředitel SKD (družstva) Kubant. Německé ženy si stěžovaly, že musely z Ligy vystoupit, protože byli svými soukmenovci těžce napadány a terorizovány, až nepříčetně „štvány“. Tyto ženy z Liberce a okolí, existenčně závislé na německém prostředí, musely z Ligy vystoupit. Štvanice proti nim neznala „hranice“, neměly možnost se hájit proti sprosťárnám, zveřejňovaných na jejich adresu časopisem „Gerade Michel“. Byly zbavovány práce a to vše jen proto, že se ohrazovaly proti henleinovské národnostní nenávisti k Čechům. Německým „dětem se vštěpuje nenávist k presidentu republiky (E. Beneš), učí se posměšné písničky… Poměry zavedené henleinovci na Liberecku jsou nesnesitelné a německé ženy s demokratickým a státním cítěním jsou bez ochrany vydány všanc nepříčetným štvanicím SdP“. Řečnice pak apelovala na cit anglické komise a prosila o ochranu.
Jak to všechno dopadlo? To už víme všichni. Lord Runcimen odjel, aby světu zvěstoval mír na úkor toho, co viděl v Liberci, Jablonci, České Lípě, Ústí nad Labem. Co obětoval, aby uchránil Anglii od války. Je 66 let po válce a každý den jsme svědky zlehčování a zpochybňování toho, jak skončila. Ti, kteří nechtějí zapomenout, jsou dnes považováni za extremisty, za lidi, kteří se hrabou v minulosti a nevidí tu krásnou světlou budoucnost před námi. Mnichovská dohoda a léta okupace nesmějí být zapomenuty, válečné zločiny promlčeny, oběti II. světové války zastřeny mlčením.
Žádné komentáře:
Okomentovat