Nemyslete si, že dříve nepršelo. Lilo a lilo, jako z konve. Mám před sebou útržek papírku, na který jsem si v létě koncem června roku 1971 poznamenal: „Medard, jakého tu ještě nebylo. Podle údajů meteorologické stanice v Českém Dubu spadlo 145 mm srážek, z toho 96 mm za posledních 10 dní. Za prvních dvacet červnových dnů napršelo na Liberecku 112 mm vody.“
Vážený patron, podle ověřených pranostik, nechvalně známý štědrostí deště se v roce 1971 mimořádně vyznamenal. Jako příklad mohu uvést sousední obec – Chrastavu. Já jsem z Machnína a to je 3 km od Chrastavy, tudíž máme stejné počasí. Tak, jako u nás, i Chrastava se topila v dešti a déšť v prvních jarních měsících v takovém množství znamená pohromu. Především starosti se senosečí. Jak se tehdy vyjádřil agronom místního Státního statku, pan Urbánek, obrátil se jim plán senoseče úplně naruby… Byl konec června a oni měli pod střechou pouhých 60 metráků sena. Zbytek ležel v podstatě ve vodě. Na sušení nebylo co. A čekat na zázrak? A tak Chrastava silážovala a senážovala, aby se uvolnily plochy, a aby se využilo vše, co se dá v zemědělství využít. Šli do toho pěkně zhurta. Zesilážovali 60 vagónů jetele a jetelotravin, zatímco 20 vagónů bylo zasenážováno a 20 vagónů jich ještě na senážování čekalo. Jednalo se o jediný optimální způsob sklizně zatravněných ploch.
Jak je vidět, chrastavští si s vodou vždy uměli poradit. Záleží pouze na organizátorech, na lidech, kteří svou obětí vlasti dovedou strhnout ostatní. Jsem rád, že jich je právě u sousedů v Chrastavě tolik i dnes. Dokázali to v uplynulém roce, v roce nevídaně velké vody, která tehdy vtrhla nečekaně do tohoto líbezného města jen kousek od Machnína a od Liberce…
Byl jsem se nedávno v obnovené Chrastavě podívat. Krásnou kašnou počínaje přes čisté ulice a nové fasády domů dnes svítí slunce. Přeji vám, ať svítí napořád. Váš soused, který má Chrastavu rád.
Žádné komentáře:
Okomentovat