Brigáda jako brigáda, ale studenti gymnázia si moc vybírat nemohli. Naučit se text, vše od 13. století až do roku 1945, kdy bývalá šlechta končila. Tedy aspoň ta, co kolaborovala s Němci. Když mi v agentuře doporučili Frýdlant, nebylo proč hledat něco jiného. Byl duben a já jako návštěvník si uvědomoval, že do tří měsíců budu průvodcem já. Nevím, jak dnes, ale tenkrát nebylo připravit se na zkoušky moc jednoduché a snadné. Naučit se text znamenalo, mít jej stále u sebe, a třeba v těch nejkurióznějších případech. Na WC, v tramvaji, v čekárně u doktora. Znát lechtivé podrobnosti ze života zhýralých aristokratů pánů z Dubé, Valdštejnů, Gallasů i Clammů.
A znovu čtyřikrát jako řadový návštěvník. Sledovat dikci a vše, co a jak dělá profesionální průvodce, pak zkoušky před hlavní průvodkyní a po nich průvodcovské klíče… Stálé zamykání, odmykání a zamykání. Výpravy od pionýrů až po slavné, hloupé, přechytralé, slušné, špatně slyšící, ty, co na všechno reagují skepticky až po ty, kterým se zámek i s průvodcem líbí. Cizinci, i ti, co vám cestou málem umřou až po ty, co tipují budoucí krádež. Všichni si zaplatili a průvodce to musí zvládnout.
Někde mají i pantofle a leští jimi podlahy. No co, jinde se ještě leští kliky (obvyklý bonmot na zámcích s pantoflem). Šéfka sedí v kase a nic ji neujde. Je se mnou spokojená. Mám vyhráno? Ve Frýdlantě v Čechách vše rozhodující procházelo domečkem, kde prodávala vstupenky manželka kastelána. Ale o tom je celý svět. Nejkurióznější byly magnetofony na prsou brigádníků. Brigádník pouze ukazujícím prstem doprovázel cizojazyčný text linoucí se mu z krabičky na prsou. Jasně nejhorší, co mohlo být, byli všeznalci, kteří se snažili zviditelnit před ostatními. Hrůza a děs. Podle vždy a všude platné zásady „zákazník má vždy pravdu“, jsem slyšel fantasmagorie překračující nebeské výše.
Většinou nás bylo 9 studentů brigádníků. Nedělali jsme průvodce jen za peníze. Většina z nás našla právě v této práci budoucího a celoživotního koníčka. Lék na nudu, jak se dnes trefně říká – „kudy z nudy“.
Žádné komentáře:
Okomentovat