úterý 13. března 2012

Komise pro turistický ruch aneb Koně k vodě dovedeš, ale pít ho nedonutíš



Onehdy a není to tak dávno, jsme připomínkovali, že používané mapy, které jsou zdarma k mání v informačních střediscích jsou nepřehledné, zastaralé a nevhodné k účelu doplnění údajem pro turisty, kam směřovat a k čemu obrátit pozornost návštěvníků města. A narazili jsme. Používané mapy jsou sice staré, ale nové stojí hříšné peníze.
Nabízí se varianta používat místo map jednoduché situační plánky tak, jak to například umí v sousední Žitavě nebo velmi dobře třeba ve Znojmě. A víte, že jsme nebyli přijati s nadšením? On zvyk je železná košile a tady už bylo hotovo.
Procházejme se Libercem, Jabloncem a znova a znova se ptejme, co může za to, že do našich měst nejezdí turisté. Jezdí, ale jen do centra zábavy a poučení, do soukromé atrakce, do zábavního parku, jako by mimo realitu města.
V Liberci máme Muzeum šoa, židovský hřbitov, zajímavé kostely, neopakovatelnou Klimtovu oponu, unikátní secesní objekty, technické unikáty jako podzemí liberecké přehrady, úkryty civilní obrany pod městem, laboratoře Technické univerzity, objekty zničené po sametové revoluci v roce 1989, megastavby posledních dvaceti let, nejstarší krematorium v Československu. Můžeme nabízet i další zajímavosti, třeba setkání se zajímavými osobnostmi, které v regionu žijí… Učme se u sousedů a přestaňme hledat zdůvodnění, proč něco nejde. Pokusme se propojit zajímavé objekty v Polsku – návštěvy obrovitých těžebních jam s našimi větrnými elektrárnami při hranicích… Nabízí se tolik možností, až se tají dech. Propojení tras japonských turistů mířících do Terezína přes Úštěk, Jablonné, Žitavu a Liberec s ubytováním v našem regionu.
Nepůjde-li to, dál pěstujme brambory a uzavřené objekty jako Liberecký zámek s expozicí skla (kde je jí konec?) a vytápějme prázdnou multifunkční halu, pomník, na který jsme neměli a jehož stavba bude mementem ekonomicky nezodpovědného chování libereckých mocných po sametové revoluci.
Stojíme na rozcestí a jsme bez peněz. Přesto můžeme  investovat entuziasmus  do cestovního ruchu a přivést turisty s jejich penězi k městské pokladně. Pak bude na investice jako jsou lavičky, pitítka, drobné plastiky, čistá zákoutí, opravené chodníky, větší bezpečnost, levnější městská doprava, parková úprava malých náměstí. Tam všude scházejí investice. Liberec není a nesmí být jen městem sportu a megaakcí. Je městem, kde žijí i starší spoluobčané a kam jezdí i turisté senioři.
Tak si vyberme a přestaňme si hrát na to, na co nemáme. Kde jsou sponzorské dary milionářských podniků a jednotlivců, jejich odpustky za zbohatnutí na městských zakázkách? Nejsme všichni „Bílí tygři“ a mnozí o ně ani zájem nemají. I ti jsou ale občany tohoto města a pro ně nestačí jen postavit hospic. (Kéž by už stál!)
Ve městě vedle sebe žijí slabí i mocní. Dejme slovo těm mocným a bohatým, protože přišel čas, kdy bohatí budou muset zvolnit a začít dělat víc, než jen svá sídla obehnávat betonovými ploty, elektrickými ohradníky a starat se, jak získat „pochopení“ pro svůj náročný životní styl, začít brát na vědomí obyčejné lidi ze sousedství, kteří berou podporu v nezaměstnanosti.
 Ten trend je celosvětový. Jinde ve světě to pochopili. Přichází doba situačních plánků, konkrétní odpovědnosti, konec časů bohatých mahárádžů a chudých bývalých textilních dělníků, kteří si na ulici svého města nemají kde sednout, kteří si nemohou dát v bistru dršťkovou polévku, protože na ni nemají. Nebo tohle už nepatří do náplně komise pro cestovní ruch a partnerské vztahy? V tom případě se Marx mýlil, když tvrdil, že vše souvisí se vším.

Žádné komentáře: