Kolem města je lesa a občas i hub habaděj. Naštve vás fakt,
že rostou i uprostřed města v zahradách, v parcích, ale i tam, kam
chodí bezdomovci nejenom spát… V okolí města jsou kopce plné lesů, od
Ještědu po Bedřichovku, od Vratislavic po Hamrštejn a k tomu lesy nad
bývalou elektrárnou v Andělské hoře, stanice vlaků – Machnín hrad,
Kryštofově údolí. Lesů je plné Podještědí.
Tam všude houby najdete.
Ač nejsme na Šumavě, nebo na Vysočině i u nás občas rostou.
Houby si každý musí zasloužit a v kopcích vyšlapat. Tady nejsme
v rovinách Kuřivod na východ od houbařského ráje v Mimoni, srdci bývalého
vojenského kraje až po Mnichovo Hradiště.
Rostou rovněž blíže Liberci, v Lázních Kundraticích,
v kopci jim za zády. Ač se to říkat nemá, to vám je místo, kde rostou, že
slepý nepotřebuje hůl. Kosou by se mohl ohánět. To na Ještědu a kolem rovněž
bývalo houbařům veselo, ale už to není ono. Spousta lidí a hub málo. Kdo má
auto, tak si sem dnes zajede a přitom pošlape i to, co ještě nevyrostlo.
Kolem Machnína hub dříve rostlo požehnaně, jako v lesích
kolem Chrastavy. Nyní je ale s houbami svízel. Když začnou růst, do lidí,
jako když střelí. Všichni míří na Bedřichovku, nebo na Ovčí horu, a je úplně
jasné, že z lesů mizí houby dřív, než bys řekl „švec“. A to si ještě živě pamatuji
právě v téhle lokalitě, že jich bylo až k nevíře. Každý, kdo na houby
šel i našel a vybíral si. Žádné holubinky a pařezovky, ale ty co znal a co
chtěl. S houbami je to jako
v tanečních, řekl bych. Ale já do tanečních moc nechodil a co vím, tak tam
stojíte a nevíte kam s nohama a partnerku vám stejně přidělí. Houby si
také vybírají. Nejdou s každým, štěstí přeje opravdu jen některým.
Prázdný les mě vybízí: Sbírej holubinky, pařezovky,
muchomůrky! A to já zase ne! Je toho plná televize, otrav, jak s
alkoholem, lidé jsou tvorové nepoučitelní, a když je něco zadarmo, tak by
snědli i psí obojek. Fuj! Takový já zas nejsem, ale viděl jsem tuhle
v lese pýchavku. To je taková velká bílá mycí houba a chutná prý jako
dršťky v polívce…
Houby mám rád a co víc, nemají kosti, jako ryby, tudíž, dá se
při jídle mluvit. Což já taky rád. Houby s bramborami, kombinace možná i s různými
omáčkami. Divím se, proč kdosi šetří s hvězdičkami kuchařovi, co vaří,
peče a smaží z hub. Vím jistě: Houby a smažený květák patří k tomu
nejlepšímu co jsem kdy jedl… A pak. Nemusím zrovna lanýže. Ostatní houby jsou
přeci taky houby a ty se i u nás občas nachází. Ať tedy rostou, ať žijí houbaři
a košíky se plní!
Žádné komentáře:
Okomentovat