Všechny průmyslové školy v naší oblasti
byly původně německé. Využívali je ale přirozeně i čeští studenti bydlící v
Liberci a širokém okolí. Studium na německé průmyslové škole ještě neznamenalo
odnárodnění se. Například rodina Tomsova z Liberce spjatá s touto školou dala i
škole prvního českého ředitele v roce 1945.
Padesátá a šedesátá léta 19. století
znamenala v Rakousku-Uhersku obrovský rozvoj průmyslu. Založení německé vyšší
průmyslové školy nebyl náhodný čin. Liberec byl 3. největší město v Čechách s
největším rozvojem průmyslu. Oblast potřebovala odpovídající technické školství
a mnoho nových středně technicky vzdělaných odborníků. V roce 1851 to byla
reálka, střední škola, která připravovala pro další studium na vysoké škole
technické, ale stále to bylo málo.
Císařův edikt z 14.1.1876 povolil zřídit
v Liberci vyšší průmyslovou školu po vzoru brněnské průmyslovky. Škola začala
učit ve druhém poschodí městského starobince. V následujících letech dělalo
město vše možné, aby škola měla vlastní budovy. V roce 1884-85 byla dokončena
stavba hlavní budovy, budovy dílen s kovárnou a strojovnou. Průmyslovka po celá
následující léta svou kapacitu rozšiřovala. Samotná škola dbala od svého
založení v roce 1876 na kvalitu vyučujících. Na škole učili i čeští pedagogové,
mezi jinými i Ing.Janovsky, pravnuk českého hudebního skladatele Jana Jakuba
Ryby. Až do devadesátých let 19.století zde studovalo i značné procento Čechů, které
nedostatek českých průmyslových škol přivedl do Liberce. Od počátku minulého
století, ale Čechů na průmyslovce ubývalo a naopak přibylo studentů jiných
národností - Poláků, Maďarů, Angličanů, Italů, Belgičanů, výrazně přibylo
studentů židovské národnosti. Téměř čtvrtina studentů vyšších ročníků odešlo na
fronty 1.světové války.
Po válce studovalo na škole 750
studentů. Nejnižší počet studentů na škole studoval v letech 1934-5. Bylo to 281
studentů. Až do roku 1918 na škole nestudovala děvčata. Škola ve školním roce
1910-11 získala i své první auto a začíná vyučovat i výuku jízdy a pořádala řidičské
kurzy. Dvě desetiletí vyučovala směr textilní, než byla v Liberci postavena
samotná textilní průmyslovka. Po vzniku samostatné republiky (ČSR) se zavádí čeština
jako vyučovací jazyk, ne však ve všech třídách. Škola zabezpečovala i odbornou
přípravu mistrovskou pro drogisty atp. Počet žáků nebyl úředně stanoven. Běžné
a časté bývaly ročníky o šesti, devíti a patnácti žácích, klasifikace byla
šestistupňová. Propadání bylo velmi časté, vedle chování se známkovala i
pilnost. Studenti byli ve věku od 16 do 24 let i v jedné třídě. Poslední
válečný rok 1944-45 se již nevyučovalo.
Vyučování na vyšší české průmyslovce v
Liberci bylo zahájeno opět 1. září 1945. Škola v poválečných letech byla postupně
kompletně opravena a dostavěna. Ještě v září 1945 zorganizovali studenti
průmyslovky jako první v Liberci brigádu na odklizování vraků německých vozidel
z ulic a okolí města. Aby bylo čím topit, zajeli si studenti pro brikety do
Německa. Škola se úspěšně zapsala do dějin města v různých odborných soutěžích,
kde dosáhla vynikajících výsledků. Dnešní průmyslová škola strojní se stala
svými vzdělávacími programy důstojnou pokračovatelkou školy vychovávající i
technické odborníky už víc jak 132 let.
Žádné komentáře:
Okomentovat