Stalo
se před lety, že 6.října roku 1938 navštívil Adolf Hitler Chrastavu. Z
přítomných a pamětníků už mnoho nezbylo. Pokud ano, byli německé národnosti a
pokud přežili 2. světovou válku, pak žijí dnes povětšinou v Bavorsku, kam
směřovala většina odsunutých, našich bývalých spoluobčanů, kteří tak spontánně
vítali Hitlera v zabraných Sudetech.
Nebylo
tomu jinak ani v Kratzau, v české Chrastavě, kde němečtí poštovní úředníci
první co udělali iniciativně při přebírání pošty z českých rukou, že vylámali z
poštovních razítek český název Chrastava. Jinde přidávali ještě razítko „Wir sind
frei!“. V Chrastavě si 6.října přidali: „Ein Wolk! Ein Reich! Ein Führer“.
Před
několika málo léty jsem v Chrastavě stál několik kroků od jiné návštěvy stále
se něčemu divícímu presidentovi ČR Václavu Klausovi. Návštěvy obou státníků od
sebe dělilo víc jak sedmdesát let. První skončila za bouřlivého jásotu
přihlížejících odjezdu führera na Frýdlantsko a do Slezska, druhá, po
nezdařeném „atentátu“ úprkem do Prahy, do Střešovické vojenské nemocnice na
vyšetření zda mu vystřelené „antiperle“ neuškodily. Žádný jásot, žádné
frenetické volání, jen pohledy stranou a za autem ujíždějícím s prezidentem,
bez rozloučení. Bylo mi ho líto. Byl ve
formě, bylo krásné počasí, mohl řečnit a poslouchat se...
Chrastava,
hostila řadu významných velkých osobností světa. Slavné válečníky, korunní
prince, knížata, hrabata, významné vojevůdce, korunované hlavy (třeba jen
projíždějící zdejším nádražím), velké umělce – malíře 19. a 20.století, budoucí
hlavu Rakouska, prezidenta Severního Vietnamu, námořníky, vzbouřence na lodích
jaderské rakouské flotily. Vlastence, odbojáře, Čechy, kteří jako kapka v
německém moři učili české děti jejich mateřštinu a lásku k české historii.
Chrastava.
Tolikrát zkoušená od cizích i vlastních vojáků a přesto její občané pokaždé své
město obnovili znovu a znovu. Ač se to nezdá, městečko trpělo velkou vodou
dolního toku Lužické Nisy a Jeřice. Město bylo ve své existenci vícekrát ohroženo
mnohaletou vodou. Těch 10 km od
krajského města, dělá Chrastavu vyhledávaným satelitem krajského města, místem,
kde řada našich občanů dnes hledá možnost
žít na zdravém vzduchu.
Je
zde opravdu krásně. Na dohled kopců Lužických hor, majestátního Ještědu, coby
kamenem dohodil do Jizerek, několik málo minut autem na hranice polských měst a
rekreačních středisek, zrovna tolik minut autem i do nejbližšího německého
města Zittau (Žitava), na hrad Ojbín a do středisek vodních sportů v
příhraniční oblasti Saska v zatopených povrchových dolech. Město v krásném kraji
Lužické Nisy, vzhlížející vzhůru k Lužickým a Jizerským horám. Kraj úspěšných
lidí, kteří jsou zde doma. Snad i proto držím palce starostovi města Chrastavy
Michaelu Canovovi, kandidujícímu na funkci senátora.
Žádné komentáře:
Okomentovat