Ze čtyř synů mého dědy byl
nejmladší. Narodil se ještě před černým pátkem světové ekonomiky v roce 1929. A
protože ten měl odezvu u nás v Sudetech, zchudla i rodina mého strýčka Waltra.
Babička jej rozmazlovala, a pak zachránila před Hitlerem. Ukrývala jej
celou válku v malé místnůstce za komínem hospody „Cafe radio“ v Gersdorfu. Když
skončila II.světová válka, počkal si 4 roky, oženil se, vlastnoručně stloukl
lift, zplodil syna a s celou rodinou se odstěhoval do Izraele. Zabojoval si i s
manželkou za právo na existenci tohoto státu a po roce se vrátili do Čech.
Doma úplně propadl chovu
exotického ptactva. Víc jak sedmdesát
let stojí v popředí všeho, co jen trochu připomíná kanárka. Napsal standard,
genetickou bibli všech chovatelů „žlutého brabce“. I ve svém pokročilém věku je
dosud členem redakční rady, celorepublikového časopisu chovatelů, čestným
předsedou mezinárodních posuzovatelů krásy těchto ptáčků, kanárů. Dům, ve
kterém žije od roku 1938, byl vždy plný voliér a ozvučen stovkami zpěvných
hlasů opeřených drobných tělíček.
Nezůstalo jen u ptactva, ale
strýčkův zájem se rozšířil o další faunu - rybičky, činčily, pekingské
kachničky, včelky, angorské králíky, psy. Koncem padesátých let, postavil a
nějakou dobu udržoval v chodu uprostřed Hrádku nad Nisou malou zoologickou
zahradu. Napsal několik knížek, jak pěstovat exotické ptactvo a spoustu
odborných studií, řadu z nich v němčině. Zastupoval naše ornitology v řadě
zahraničních institucí. Sbíral poštovní známky, pěstoval ovce na vlnu, včely na
med, činčily na kožíšek.
Žel, jeho ekonomické záměry mu
nikdy nevyšly. Psal pohádky pro děti, ale ty se redaktorům nelíbily. Jeden rok
to zkusil s bramborami a všechny do jedné mu sežraly myši, kachničky z Pekingu
uplavaly při velké vodě.
Mimochodem voda mu dvakrát
vstoupila do domu nevídaným způsobem. Když přijeli vojáci vyklízet při poslední
povodni zaplavené domy, řekli, aby u toho nebyl a šel nahoru do patra. Když se
vrátil do přízemí z vybavení domácnosti mu nezbylo zhola nic. Ani podlaha,
dveře, prostě vůbec nic.
Můj strýček Waltr. Jeho
ornitologické práce si všimla univerzita v Olomouci. Strýčkovi byla udělena
významná cena a zahájeny kroky k udělení doktorátu h.c.... Nikdy nezbohatl a
nikdy neztratil chuť bojovat.
Pokaždé, když vzpomínáme na tzv.
Křišťálovou noc, kdy v listopadu roku 1938 vypálili fašisti v Sudetech všechny
synagogy, včetně té naší liberecké, musím si vzpomenout na strýčka. Tehdy
desetiletý, byl v liberecké škole U Soudu vyveden ze třídy s tím, že už pro
něho vzdělání skončilo. Tím dnem začal „dobrodružný“ život mého strýčka Waltra.
Uprostřed města hořela synagoga a s ní měly shořet plány na život jednoho
obyčejného kluka, který už nikdy neměl mít možnost slyšet školní zvonění. A
přesto prožil život, který byl v lecčem inspirující...
Žádné komentáře:
Okomentovat