Už jste je taky potkali? Brázdí s minohledačkou lesy, louky, pole, cesty, úvozy, příkopy i parky. V lepším případě nic nezničí, nic nenaleznou. V tom horším případě to bývá špatné a škody nevratné. Zajímavé je, že ve svém konání nejsou první ani originální. Honba za „poznáním“ potažmo za zbohatnutím je trvalá a má na co navazovat.
Naši předchůdci , němečtí archeologové, amatéři a hledači pokladů, používali při hledání rovněž neortodoxních metod. Inženýr E. Gebauer, vodohospodář a spoluautor projektu pozdější Protržené přehrady na Bílé Nise, hledal pomocí studnařského proutku. Překvapivě byl úspěšný a objevil neznámou tvrz v Kotli u Osečné. Tím to lepší končilo. Následné amatérské postupy bez odlišení vrstev různého stáří nevratně zničilily naleziště a tak výsledkem zůstaly sáčky s keramikou bez možnosti bližšího určení. Stejné je to s mincemi, s hroty šípů, železnými sponami.
Dne se oni rychlí muži s lopatkami a pískajícími hledačkami snaží na sebe neupozornit a vše po sobě zahrabat. Jsou to však potenciální zemští škůdci bez slitování a skrupulí. Pokud najdou, místo nálezu zapřou a mlží, aby se vyhnuli malérům. Rádi se ale pochlubí, že dobře prodali. Ti lepší z nich vědí dobře, co by měli, ale jen málo z nich to uskuteční. Buďme rádi, že hledají hlavně, co zbylo po německé armádě a hrady, zámky a tvrze navštěvují pomálu. K většímu maléru snad dosud s jejich výzkumnou aktivitou nedošlo. Problémy však nastat mohou. V poslední době je možné potkávat je stále častěji a častěji. Spoušť po nich zůstává na věky.
Žádné komentáře:
Okomentovat