To tedy jsou peníze! Většinou se až dech tají nad jejich hodnotou! Milion, bilion to vůbec nic není. S ruksakem, s kolečkem plným peněz si dojet do města a koupit za to půl bochníku chleba nebo známku na dopis. Jo, to jsou „nouzovky“, nouzové peníze z dob inflace.
Jsou převážně evropské, naše a z území kolem nás. Známé jsou především ty německé z První světové války a po ní. Jejich hodnotu znám zprostředkovaně, coby filatelista z neskutečně vysokých frankatur německých dopisů z let 1922-1923. Za 50 miliard marek známka na dopis – žádný peníz...
Něco podobného v menším a krásnějším lze najít v nouzovkách Rakouska z konce První světové války. Ty německé, často od města k městu mají jiný vkus, jsou historizující, mají šmrnc a jsou ve většině případů graficky překvapivě velmi, velmi krásné a pro nás, sběratele, překvapivě i velmi levné. Za málo peněz hodně muziky.
Zde ani nešlo o až o astronomickou inflaci, ale o nedostatek státních bankovek, či spíše nechuť přijímat peníze, které neměly hodnotu. Rakousko – Uhersko a jeho rozpad, stejně jako zánik Vilémovského Německa, ale i Bavorska, zavdal místním úřadům povinnost postarat se sami o sebe.
Monetární, měnová samostatnost a nezávislost na bezcenné státní měně dala často vzniknout obrázkům, které, pokud se dostanou i do vašich rukou, udělají svým bezprostředním dojmem radost i neodborníkům. Prostě jsou hezké a neuráží, což by umění mělo splňovat. Pohladit, oslovit, napomenout... To nouzovka udělá zcela jistě. Na malém prostoru bankovky přináší spoustu radosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat