Pokud jste zvyklí na široké silnice kolem Liberce a většiny našich měst, pak nejezděte přes Turnov směrem na Jičín. Zřekněte se cesty rájem, byť by byl český a jeďte raději na Českou Sibiř“. Já tak sice neučinil, ale to nic nemění na faktu, že na této cestě vás může potkat mnohé. Úzká cesta, tolik zatáček, domky tam, kde čekáte chodník. Pokud včas odbočíte na Troskovice, máte vyhráno.
Jsou všude a já je mám rád. Rostou po obou stranách cest zleva i zprava, jsou žluté, zelené, červené, malé i velké, sladké i ještě sladší. Projíždíte mirabelkovým rájem, stříknutým sem tam švestkou. Prostě zářijový Čechů ráj. Náplast na hlavní cestu Rájem, která je spíš blíže peklu.
Mně ten den, obdařen tolika změnami nestačil, o překvapení není totiž u mě nikdy nouze. Vím, že tatínek před válkou jezdil k příbuzným do Hrdoňovic. Oslovil jsem tam tedy první paní na zahrádce jednoho z domků. Oslovená se ukázala být dcerou té, které domek patřil a kam tatínek jezdil na prázdniny.
Našel jsem tedy svou vzdálenou sestřenici. Vaří výbornou kávu, kterou jsem sice odmítl, ale štrůdlu jsem neodolal a ocitl se znovu v ráji. A kolem scenerie, jak ze „špatného“ filmu, pískovcové kulisy, voda, modrá obloha , příjemná letní teplota, pohoda, klid, žádný kouř z továrních komínů. Prostě ráj.
V Sobotce na náměstí jsem si uvědomil, že jsem zapomněl restituovat Gansův dům, který tu zůstal, jak zapomenutý z ruské pohádky. Nevymýšlím si, moje babička byla opravdu Gansová... Pak jsem chtěl pojíst něco masitého mimo náměstí a vydal se směrem k nádraží. Nepojedl jsem a nedoporučuji. Jen řeknu, že vyvětrat občas neškodí a úsměv taky nikoho neurazí.
Jo, ale vrátit se z Ráje do Čech bývá oříšek. Těch objížděk! Přiznám se, že jsem měl oči pro tu krásu kolem, co lidé nezničili a která bere dech. A že jí tam je, co oko dohlédne! Heinrich Heine viděl takhle nějak v Porýní svět bez hranic, obtěžkaný krásou řeky a bájemi. Mně stačilo jedno dopoledne, abych si uvědomil, co máme za humny. Jak je tu krásně. A ono je to o lidech, kteří tu žili a žijí. O bábě Hellerových a jejích dětech z Hrdoňovic, o prabábě Gansové z náměstí v Sobotce, o majiteli dnešní hospody, co neví, jak ji zútulnit.
Pak jen trochu sešlápnout plyn a jste v Liberci. Změna šokuje a varuje. Kdeže zůstal Český Ráj? Nikde nežjí jen andělé.
Žádné komentáře:
Okomentovat