Přišla jich celá velká rodina, mí přátelé – knihy. Tentokrát přijeli z Krtína. Ještě, že umí česky, takže si jich na první pohled u nás v paneláku nevšimli. Přijeli a prý pár dní zůstanou. Strýček Fero, pro ostatní pan Feuchtwanger, Strýček Süs, jedné staré panně říkáme Ošklivá vévodkyně. Je tu i Bratranec Pons, Sestřenice Běta, ani je všechny pořádně neznám.
Mají k dispozici jednu místnost a tam jsem jim nechal udělat dřevěné palandy. Přes den si čtou (to kvůli sousedům, aby nezašlapali schody), ale večer oživnou a začnou se bavit. Trochu popijí, zpívají a steskem po domově pláčou. Nejvíc bratranec z tatínkovy strany, černý od sluníčka, prý trochu šlechtic, malý hrbatý pán z Toulouse. Jako malý spadl s koně u nich doma, ve Francii. Ten pláče nejvíc a taky trochu maluje, krade a kouká po ženských…
Všem schází peníze a tak vám řeknu upřímně, že si občas holky vydělávají tím, že šlapou chodník. Kunčofty si pak vodí k nám domů, do sednice jako do knihovny. Z pokoje se pak linou tklivé melodie staré Moldávie, kouř z levných papiros. Co vám, milovníkům dobré knihy, mám vykládat. Všechno vám za mě řekne Jana Klusáková minimálně jednou týdně v Rozhlasu.
Potíž je v tom, že těmhle mým milovaným hostům se večer nechce spát. Vypnou si nezapnutou televizi a chtějí, abych se jim před usnutím věnoval a něco jim třeba četl. Nejlépe jízdní řád. Jsou totiž přesyceni multikulturou, která pro ně není. Oni chtějí žít tancem, ambrosií, nektarem z papírových krabic odkudsi z toskánských vinic, tabákem s Tarasem Bulbou a v tom, v tom je ta potíž. Pořád k nám domů přijíždějí noví a noví hosté.
„Kam s ním?“, ptal se antisemita, syčák nezdvořilý Neruda. Při žádné úctě, měl pravdu. Slamník patří na ulici, zvláště když je proleželý a páchne močí. Ach, mé drahé knihy, mí nezvaní hosté! Nemohu jít kolem, když vás levně nabízejí, bez toho, abych si jednu, dvě, tři domů neodnesl. Je to prokletí, vždyť nemám šanci vás někam uložit. Rostete geometrickou řadou. Jste pořád těhotné a já chudák.
Copak já, ale co sousedi? Ti si beztak myslí, že jste přivandrovalci a raději čtou české knížky a detektivky a knížky pro děti. Vás tady nechtějí. Nevstáváte ráno, ale v poledne, jste hluční a vaše děti nezdraví a kouří u vchodu a jsou nositeli žloutenkové nákazy, mimo jiné.
Češi jsou přece odjakživa přátelé knihy. Co se stalo, že vás mám plné zuby, potažmo regály, knihovny, všechna volná místa. Zakopávám o vás všude, byt vás mám plný, kde oko spočine. Modche a Rezi, Jidiš pro radost, Kuchyně jižních národů, Praktický slovník svahilštiny. Samí lepší lidé, honorace mezi knihami. Reprodukce starých libereckých pohlednic Egonovy pohledy a pohlednice, Rub a líc…
A teď, babo Koďousková mého ruprechtického mládí, raď! Kam opravdu s nimi? Zpátky do slunných lázní Spa, do Baden Badenu, do francouzských strání slunného kraje Provence? Vyhodit je na ulici, odvézt zdarma do knihovny, nabídnout Fryčovi? Je to život pro vás, dávné i současné kočovníky? Život o nekvašeném chlebu a vodě?
Zvykli jste si na dávky, stravenky, nadstandardní nehorázné benefity a lásku našich politiků. Nejlíp vám bude v anglických knihovnách, v docích, na jarmarcích. Já už doma fakticky nemám místo. Pokud si jednu koupím, musím podobnou vzít a vyhodit na ulici do kontejneru, kde už leží další od sousedů. Nastala doba lámání chleba. Tady přestává legrace a musí se hledat řešení. Kdo mi poradí, toho odměním knihou. Mám jich doma přehršel a nemohu přestat. Je to návykové a stejně mi to nedá. Prostě dobrých knih nemám nikdy dost, na rozdíl od některých lidí, kteří o nemožné usilují.
Žádné komentáře:
Okomentovat