Černé díry mizí
v nenávratnu. Velká trápení Liberečáků, zdaleka neřeší první vlaštovka,
ale že by se v Liberci opravdu něco dělo? Tak, jako mají v Rusku
ministra řešícího katastrofy, že by si Magistrát najal muže (ženu) řešícího
„pomníčky“ bývalého vedení. I když pokud by se mu to podařilo, vyhrál by ten
muž či žena příští volby... Bez legrace. A začíná to tak nevinně, první
vlaštovkou:
Liberecký zámek – na spadnutí je
dohoda o využití Libereckého zámku a tím jeho otevření veřejnosti.... Domnívám
se, že se konečně našlo místo pro poděkování spoluobčanům, kteří pracovali
v textilu, ve všech fázích jeho výroby, včetně expedice (vývoz) a prodeje
(LVT, obchod). Z Libereckého zámku by bylo důstojné muzeum textilního
průmyslu továren Libereckého kraje po vzoru Leedsu, Augsburgu, všude, kde
textilní výroba skončila tak, jako u nás..
Bývalá Galerie – muzeum dějin
osobností textilních magnátů, výzkumu a vývoje textilního průmyslu až po
současný program textilní fakulty Technické univerzity v Liberci.
Následovat by mělo řešení dalších
černých děr krajského města: Skloexport, Imperiál,mulda po bývalé Textilaně, mulda
naproti terminálu MHD, oživení středu města – Pražská ulice (obch. Dům Jiskra -
Brouk a Babka), rekonstrukce dolního náměstí – změna pojetí Kavárna
Nisa, Park na Rybníčku, Nádražní ulice…
Pokud město Liberec skutečně
zaplatí krizového manažera, který umí oslovit příští donátory a dnešní úspěšné
podnikatele, rodáky a emigranty, kteří tu kdysi byli doma, pak Liberec přestane
mít nálepku tonoucího Titaniku. A co víc. Investice se do města jistě jen
pohrnou. Dobrým příkladem je budoucí provázanost Liberce a Žitavy při realizaci
propojených turistických tras v návaznosti na poznávání památek obou měst
a jejich shlédnutí na společné trase turistických autobusů pro ty, co chtějí
poznat obě města vzdálená 20 minut jízdy autem.
Je toho dost, co může vrátit
Liberec tam, kam vždy patřil. Mezi metropole a oblastní centra, kam lidé
cestovali za prací, zábavou i poučením. Vše je o lidech, jejich schopnosti
nacházet řešení, která by měla být nekonvenční a moderní.
Krizový manažer sice něco stojí,
ale nepřipustil by takové kousky proti dobrému vkusu, jako rekonstruované náměstí
mezi Palácem Dunaj a Kavárnou Nisa a zbytečnost městských společností typu
libereckého Spacia. Najde se liberecký milionář, který zaplatí městu krizového
manažera, který by mu pomohl na nohy tak, jak se to běžně dělá u fotbalových či
hokejových klubů? Podaří se to městu i Liberci? Proč ne? Za pokus to stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat