U babičky byl
farář. Nikdy bych si nepomyslil, co jedna krátká návštěva způsobí. Nám mladým
takové setkání tolik neřekne, ale babiččiny spolužačky hned věděly, co to
znamená.... A přitom to šlo vyřídit přes národní výbor, dnes bychom řekli
obecní úřad. Už není? Tak jaképak cavyky!
První se
stavil truhlář s metrem, a ptal se, zda má jít dál, nebo to sfoukne u
vrátek. Sousedka, co máme společný plůtek promptně nabídla kytky
s výraznou slevou. Soused, hospodský, nad námi, že udělá posezení. Chlapi
co hrají v kapele se přišli omluvit, že nemohou, že dva budou od příštího
týdne na vojenském cvičení. Babička se nestačila divit. V mlékárně jí
úplně cizí lidi kondolovali, že měli její sestru rádi, že se babičce podobala
jako vejce vejci. Babička byla odjakživa
jedináček, ale vypravujte to lidem na náměstí. Asi to dělají i ty pohodlné
lavičky, co tu scházejí.
Koncem týdne
se opět farář stavil, aby s babičkou, a tak trochu i s námi dořešil
to, co nechtěl řešit přes obecní úřad. Dotklo se jej provokativní chování
našeho kohouta, který se naučil doprovázet kostelní zvony mohutným kokrháním.
Farář nejdřív narazil na mne. Vysvětlil jsem mu, že nejsem kompetentní, ať si
to vyřeší s kohoutem osobně. Otec se s ním odmítl bavit a řek mu, že
mu zvuk zvonů vadí taky a že kohout dělá to, co táta neumí...
Pak došlo na
babičku, ale ta do kostela nechodí. Přesto faráře uchlácholila a slíbila, že
kohoutovi domluví. Tím příběh zdaleka nekončí. Farář dlouze zvonil, pak byl
dlouho uvnitř a odešel rozrušený. Vox-populi, vox dei pravil, že babička je prý
na zhasnutí a farář už jen ladí odchodný. Mezitím ani později, dohody nedohody,
kohout nic netuše řval o oktávu výš, jakoby si chtěl s římsko-katolickou
církví vyřešit dávné historické spory s čarodějnickými procesy.
Babička dál kypěla zdravím, a nás trápilo, jak
tuhle patálii vyřešit. Navrhnul jsem jídelní lístek bez černého rámečku,
veřejnou ochutnávku kohoutí polévky a kohouta na víně pro všechny sousedy.
Nejmladší z rodiny si objednal kohoutí péra do indiánské čelenky. Babička
navrhla, že se oběsí na klice od půdy.
Kohout nic
nepochopil a kokrhal dál podle kostelních hodin. I čtvrtky se přitom naučil.
Ptáte se jak to celý dopadlo? Zbytečně, táta si do toho mluvit nedal a zakročil
aniž se s církví a s námi poradil. Najedli jsme se společně a
kohoutovi odpustili. Není nad snadná vítězství s knedlíky a slepicí ve
smetanové omáčce a k tomu kopec zmrzliny.
Konec dobrý,
jídlo dobré, farář spokojený. Babička to přežila. Snad jenom sousedé jsou
trochu rozpačití. Vesnický funus je vesnický funus, to ani Angelina
v televizi nemá takové sledování. A pokud se vám zdá pan farář
z tohoto příběhu trochu jednoduchý, pan režisér Troška zná ještě
podivnější a já nakonec taky. Tak, či onak, neberte vše příliš vážně. Pohádky
pro dospělé mají své mouchy, někdy velikosti kostelní báně.
Žádné komentáře:
Okomentovat