středa 14. srpna 2013

Všední den uprostřed léta roku 2013



Byl jsem na Kristýně, jak jinak to mám říct. Kdo dá třicet pět korun, může si tu radost jít okusit. Koupání na dolech, jmenovitě na bývalém zatopeném povrchovém dolu Kristýna v Hrádku nad Nisou je něco, co za třicet pět korun je stále směnou hodnotou, která se vám vyplatí. Dnes už nelezu dírou v drátěném plotě, ani se neplížím kukuřičným polem. Už chodím hlavní bránou, nebo vstupem na jihu od Nisy.
Letní koupání v přírodě, nemá chybu. Ponořit se v podvečer po šesté hodině do ztichlé, mlčící vody, když sluníčko už nemá tu sílu a strká svůj nos do stromořadí na západním břehu je něco, kdy se mi zdá, že svět kolem mne se zastavil. Vše utichá, jako před bouřkou a světlo kolem modrá, jakoby nás někdo shůry rentgenoval. Těch pár lidí, co sedí na břehu, i nás, co ve vodě plavou, jako omámení.
Kachnám zmodraly zobáky, přestaly žadonit o chleba, děti se přestaly dožadovat zmrzliny. Všichni jsme, jako v němém filmu naprázdno hýbali ústy, jako by v okolí přistáli mimozemšťani v létajícím talíři. V Praze se ještě hádal parlament o osudy Rusnokovy vlády a poslanec Rath se chystal od soudu na Ruzyň zpátky do cely.  Hrádecký důl Kristýna se do vody docela ponořil, koukala z ní jenom moje hlava a vše kolem se začalo halit do mlhy.
Jana dočetla Zpravodaj a mě naštvalo, že obec nezve zástupce země, jejíž Rudá armáda válku de facto vyhrála. Praskla mi guma od trenýrek, kamínek mi vlezl pod řemínek do boty a začal mě tlačit. Voda, ze které jsem právě vylezl prý skrývá i krokodýla a někde na dně i mé drahé titanové brýle, co mi kdysi sklouzly z nosu do vody.
Svět kolem Kristýny se začal vylidňovat, přeci jen bylo už pozdě večer. Škoda, všude kolem nádherné teplo a voda jako med. Zítra už má opět pršet. Kdo má ty teploty vydržet? Červenec a srpen se opravdu povedl. Ve dne vedro, v noci prší z horka, houby nerostou, ale všude kolem prodávají kanadské borůvky, meruňky, broskve a ještě pořád jahody. Sto metrů za státní hranicí, pět minut od Kristýny otevřeli Poláci obchoďáček „Bedruňku“, jako součást série příhraničních benzínových stanic.
Poláci umějí prodat levné a kvalitní zboží. Naši čeští obchodníci jen těžko obstojí, pokud konkurenci pomlouvají a dál drží vysoké marže. Poláci to umí taky, ale rovněž vědí, kdy moc je moc a raději zboží prodávají, než aby se na ně jen dívali.
To byl zas rušný den. Jana měla v kanceláři v 8. patře pod střechou 40 stupňů Celsia. V zimě bude vzpomínat, ale dnes byla pečená, vařená, a přesto se mnou jela na doly do Hrádku vykoupat se…. Den, na který se nezapomíná….

Žádné komentáře: