úterý 12. listopadu 2013

„Pusté kostely“ – dobrodružství mezi skalami Českolipska



Jak jsem koupil, tak prodávám. Jsou příběhy, které vás nutí k zamyšlení, jiné si přečtete a chce se vám spát. Vezměte to tak, že i spát se musí...
 Svitava - malá skromná vesnička. Nenápadná. Dejte si tu práci, jistě ji najdete na staré mapě českolipského okresu, mezi Cvikovem a Zákupy. Její domečky jsou, jakoby hrášku nasypal do dlaně a fouk a potůčkem obtočil. A ten každého za ruku popadne a odvede do „Pustého kostela“ rozeklaných skal v kraji rybníků plných ryb a podmáčených luk plných žab.
Poutníče, jsme uprostřed Sudet. V kraji bezbřehých luk a pastvin, strání a dlouhých cest, pískovcových masivů, bizarních podivuhodných skal. Pustých kostelů plných větších i malých jeskyní v pískovci, vytesaných a hloubených lidskýma rukama, přírodou, která je zlá i milosrdná. O pravém původu velkých i malých jeskyní v této oblasti se vedou spory. Mnozí se dušují, že prarodiče byli svědci, že pocházejí ze 16. století, a že jeskyně sloužily, coby úkryty, Českým bratřím, před jejich pronásledováním. Další tvrdí, že jsou to vlastně jenom zdroje písku – suroviny využívané v bývalé továrně na výrobu zrcadel.
Co já bych dal za to mít, jako kluk, hromady písku doma u nosu. Tajuplné skály plné pověstí na dosah ruky. Nic by mě doma neudrželo a musel bych je prozkoumat. A tak se i stalo. Ne mě, ale jiným klukům v dobách nedávných. V dobách vašich dědečků a babiček. To ještě chlapci a dívky  ze vsi, když přišli ze školy, měli povinnosti, třeba i tu jednu z nejdůležitějších. Starat se o pastvu a dobytek. Pak, co nejdřív a honem, jak zahnali  krávy pod skály na ohrazenou louku, vrhli se na skály.
Co to dneska bude? No přece hra na indiány. Ti zlí, na druhé straně, byli běloši. Místo konání: ponuré hradby skal Pustých kostelů. Když my, kluci, válčíme, tak se na čas zapomíná. Nám to ani tak nepřipadá, ale kravám na pastvě to může přijít dlouhé. I stalo se a ony moudře rozhodly, rohy shodily nějaké  ty tyče a v poklidu si to odkráčely k domovu samy.
Ten, kdo je první neviděl tam, kde krávy měly být, uháněl do skal,  říct to všem ostatním. Bylo už pozdě a stíny ve skalách dávaly tušit velká d o b r o d r u ž s t v í. Žel, krávy byly pryč a z toho koukalo jen domácí neporozumění s koncem, který se dal tušit.... Horem pádem dolů, hledat zatoulané krávy a nohy si v tom fofru nezlomit a nedat se vystrašit prodlužujícími se stíny. V Pustém kostele straší: „Pomóc, běžte do vsi pro pomoc!“ Strašil zatoulaný kozel a ve tmě jeho zářící zrak.  A už i tak, bylo ostudy pro jeden dětský den plný her až dost.
Krávy, jak je zvykem, šly domů bez obav i samy. Kluci většinou bez šrámů od větví, zato plni fantastických zážitků a dobrodružství. To už je ale zase jiný příběh. Příběh, který jste zažili vy, který se stal vám. Jak jsou si všechny podobny! Jak moc jsou si podobné i naše osudy.

Žádné komentáře: