Boty

Mám smůlu, moc o nich nevím. Mám číslo 48 tudíž jsem tak trochu mimo hru o botu. Hru asijských prodejců, co mají na pultech i ve skladech boty, ale jen do velikosti 45. My ostatní, v jedněch botách, máme vydržet 2 – 3 sezóny, než zázrakem seženeme nové.

Do školy v Liberci u soudu chodila tak, jako do jiných škol, děcka 10 po celý školní rok bez bot. Ti, co školu postavili dali před žlábkem na čůrání do podlahy zavést topení, aby rošťáci měli aspoň chvíli nohy v teple. Když se na radnici dobře hospodaří, je i na vytápěné školní hajzlíky. To bylo před sto lety. Od těch dob uběhlo spousta mráčků ze kterých ne a ne zapršet. Svět bot se dosud nenarodil. Švec Baťa něco odkoukal u pásů v Americe, realizoval své sny pomalu v Čechách a boty se daly pořídit i za 90 haléřů na konci sumy, končící rovněž devítkou.

Tak, jako si ztuha razila obuv cestu do Karpat, do lesů vod a strání naší První republiky, lidé si zvykali nosit obuv celoročně. Bylo s tím spojeno nošení spodního prádla a chození na ostro zůstalo vyhrazeno bulváru. Boty se staly součástí lidského těla, tak jako mýdlo nebo kartáček na zuby. Boty byly vyráběny převážně z kůží, což byl problém. Kůže prodražovala, ale zároveň byla proslulá trvanlivostí. Obě světové války jako vedlejší produkt válečné výroby a výzkumu daly světu umělé – náhražkové materiály, které byly v řadě případů schopny kůži nahradit. A to byl start k obutí modré planety. Boty přestaly být prestiží, a staly se denní součástí každého člena rodiny. Pokud má ovšem menší číslo bot, než 48.

Patřím mezi ty, o které asijští tygři – výrobci bot nemají z nějakého důvodu zájem. Asi se s námi v budoucnu v evropských pěstírnách čehokoli nepočítá. Asi bychom pošlapávali malé výhonky. Nebo máte jiné vysvětlení? Nové boty odjakživa voněly kůží. Ona tehdy voněla v krámech i zelenina a uzenina. Svět dnes postupně pracuje na universální vůni, což mám za úchylné a zvrácené. Boty jsou první na řadě. Už nepoznáte z čeho jsou vyrobeny. Rychle spějeme ke dni, že si přečteme na sáčku s vuřty víc informací, než na krabici bot, které budeme nosit, na rozdíl od hned snězeného buřtu, třeba i dvě sezóny.

Boty, mají své dějiny, hrdiny, eposy. Boty mohou být šperkem, mohou vám zachránit životy. Boty jsou šaty od kolen dolů, mají svou vypovídající hodnotu o každém z nás.... Boty vás přenesou přes řeku, známé jsou ty z pohádek, sedmimílové a Popelčin střevíček. Ty co nosí potápěči a jiné pro baletky na jeviště. Bílé nosí lékaři, černé se berou do rakve. Jiné jsou boty na svatbu, do vysokého sněhu, boty jsou i ty, co jim říkáme bačkory a těm do vody holinky. Ač ještě nemusí, nosí je i děti v kočárku.

Mám boty rád a tudíž se obracím na asijské výrobce, vemte na vědomí i nás, nechte strojům poposkočit a udělat pár větších bot. Vždyť se dělají větší i trenky, nátělníky i košile i čepice. Slibuji, že já zařadím do jídelníčku vaše instantní nudle a budeme si kvit. Všechno na světě jde, stačí se jen domluvit. Už se těším, až budu moci tak, jako vy všichni, jít do tržnice a koupit si dva květáky, mrkev, cibuli a boty na výlet ve kterých se nebudou tlačit prsty u nohou......