Co mi na současném stavu vadí je, že se nepodobám osobě na fotografii z oněch dávných let, kdy mi nevadilo skoro nic, kdy jsem se skoro ničeho nebál, kdy mě nic nevyvedlo z míry. Tam, kde se dnes pohybuji, má svět kolem jinou tvář a my, kluci z jedné třídy základní školy, vypadáme všichni nějak stejně. Jak bychom asi vypadali, kdybychom věděli, čím vším se prokoušeme, chceme-li žít?
Sedím za stolem v kuchyni, polévkovou lžíci v ruce a na nic
nečekám. Před lety mohla maminka vylétnout z kůže, když
jsem naopak čekal, až polévka vystydne. Knedlíků dnes sním šest, tehdy
sotva dva. Nevadilo mi nic, neměl jsem žádné alergie. Brýle? Co
to je kopec? Ulici ke kostelu jsem na kole vyšlapal lehce, a než
bys řekl švec. Dnes nevím, zda mám ještě kolo. A plavání?
Tehdy jsme v noci chodili na koupaliště, dnes si musím dát
pozor, když lezu do vany, abych neuklouzl a neutopil se. Když si
lehnu pod deku a prohlížím si, co je v novinách, nebo fotky
z vojny, poté, co si zdřímnu, mám pocit že se už nezvednu,
že pod tou dekou navždy zůstanu.
To máte jako s řečmi. O čem se baví mladí kluci? Rozhodně
ne o tom, co je bolí. Spíš, která se komu líbí. My dnes o tom,
kde, která lékárna má co nejlevnější aspirin, kde mají levné
brambory, čerstvá vajíčka. O dětech, o tom, že nemají čas ani
zavolat, že nás už ani neznají....
Mám v ruce foto jistého kluka a prý to jsem s určitostí
já. Má podobné rysy jako ten, co se před chvilkou holil před
zrcadlem. Mám s ním společné jméno a příjmení. Snad i
číslo bot, ale tím podoba končí.
Chvilku jsem si při tom vzpomínání zdřímnul. Jen chviličku. Už
toho tolik nestihnu, mám míň vlasů, zuby nejsou kompletní, v
prstech u nohou mám brnění. Co nadělám… Nechystám se do
tanečních, spíš zase k doktorovi. Nic mi není, ale chodí
k němu všichni, co ho znají. Vždy má pro nás chviličku,
nikoho nevyhodí a stárne taky. Na rozdíl od našich dětí, které
se občas cukrují se svými partnery. Proč ne, ale doporučuji jim,
ať se vyfotí. Čas nemilosrdně letí a jednou, až zůstanou sami,
jen stěží uvěří, že onen „švihák lázeňský“ je víc,
než příbuzný...
Žádné komentáře:
Okomentovat