Kuřivody je bizarní název vsi, to mi nikdo
nevymluví. A jak to řeknu, stýská se mi po tom, co jsem viděl minulou sobotu. V té
krajině, která je malebná a není od věci si říci, že je třetihorní, kam
dohlédneš je kopec, žádné návrší, ale sopka. A co se to odpoledne dělo tam za
Mimoní, to se jinde nevidí. Všichni převlečení do uniforem vojska rakouského a
pruského. I koně měli uniformy a poslouchali rozkazy v němčině. Však se
také té válce říkalo válka Němců s Němci.
Jeden z nich mi slíbil, že se se mnou vyfotí,
dá mi podržet zbraň, a že budu svatosvatě svědkem náramné podívané. A že to
byla pravda, mohu jen potvrdit. Na prsou chrabrých vojínů se blyštěly medaile. Při
bližším ohledání mnou bylo zjištěno, že se nejedná o originální, ale repliky
původních, vzácných medailí. Šavle řinčely a bylo nádherné počasí. Takových
zvědavců jako já, přišlo hodně. A když
se se mnou vojín Náhlovský přišel vyfotit, už se řadila fronta na foto s někým,
kdo umí nosit historickou uniformu a těžkou pušku. Asi to byla předovka, co se
nedala srovnat v rychlosti střelby se zadovkou, kterou používal nepřítel –
Prusové. Ta také v roce 1866, kdy se opravdová válka uskutečnila, vedla
k porážce Rakouska. Zjednodušeně....
Už to, že nebylo mráčku na obloze, přivedlo víc a
víc nás návštěvníků na plácek u školy, kde „lehká“ jízda z pistolí při
kašírovaném útoku střílela na hlávky zelí .... Efektní rozprsknutí zelené hlavy
trochu kazilo, když jsem si předtím všiml, jak do každé zelné hlávky byla
zavedena drátkem elektřina – rozbuška, co v pravou chvíli byla odpálena, načež
hlávka explodovala v povětří se ocitly kousky zelí do zelňačky. V jízdě
byli zařazeni i kadeti, tak ve věku kolem čtrnácti let i copatá děvčata, co
svůj bujný vlas i vzedmutou hruď schovala do uniformy. Svět chce být klamán i
v Kuřivodech.
Je třeba říct, že žádné vstupné, ani parkovné tu nebylo.
Opravdu nebylo vybíráno nic, což mi jako chlapci od Liberce přišlo až rozmařilé.
Opět tu je příklad k zamyšlení, proč do krajského města lidé jezdí tak
neradi, o turistech nemluvě.
Celičká sobota byla propletena samým překvapením. Připadal
jsem si jako na dobře organizačně zajištěné akci. Svijanské pivo chutnalo,
selátko na rožni rovněž. Tráva na místě střetu pěších i jízdních byla posečená,
shrabaná a odvezená. Frekvence dopravy byla omezena, ve prospěch nás opěšalých.
Mohu bez nadsázky říct, že co se zdařit mělo, to se
podařilo. Rakouští vojáci i po sto letech dostali na frak, ale jinak to nešlo.
Mile mne překvapilo množství stánků se vším možným, kde sortiment neurážel
prodávajícího ani kupujícího. O to víc mě překvapilo, kdy už vše spělo k tomu,
že se v dobrém rozejdeme, že oslovený prodejce keramiky, který toho ze
svého moc hezkého sortimentu moc neprodal, mou nabídku, že koupím, ale levněji
odmítl s tím, že ceny jsou i tak nízké, že ne. I to je cenová politika, a
každý ji musí respektovat. O tom to všechno je.
Suma sumárum, jen víc takových bitev, kde sražení
zařvou jako tygři, a po chvíli vidíte, že jim nic není. Víc takových krásných
dní, kdy všichni říkáme: To bylo dneska krásně, kéž by to chtělo vydržet co
nejdéle. To nám všem a sobě rovněž přeje Egon Wiener.
Žádné komentáře:
Okomentovat