sobota 28. června 2014

Panenko skákavá, dědeček byl špion!


Tak nějak jsem zareagoval na mail vědeckého pracovníka z Pamětí národa, co mi píše: Potvrďte mi prosím, zda A. W. narozený tehdy a tehdy v roce 1897 byl vaším dědečkem....
Byl. A byl jím dlouhá léta až do roku 1971. Nikdo si jej s nikým splést nemohl, neboť byl podobný všem, co byli od narození tací, jací byli. Můj dědeček Artur. Jeho oblíbeným vnukem jsem byl já. Měli jej jeho děti rády? Nevím, byl dost tajnůstkářský. Správcoval na židovském hřbitově v Liberci, rád hrál karty, sbíral známky, čile si korespondoval s filatelisty ze západního, kapitalistického Německa. Neměl rád Němce, nekolaboroval s nikým. Byl Čech jako poleno, měl rád českou řeč se níž se rád mazlil a mě, kterého pořád někam a do něčeho strkal.
Ještě za starého Rakousko-Uherska se oženil, počal mého tatínka a celá 20. léta minulého století prožil bůh ví kde a jak. Gestapo si pro něho přišlo hned první den okupace Liberce v říjnu roku 1938. Následoval koncentrační tábor Sachsenhausen a neuvěřitelné vycestování z Německa. Možnost opustit Říši do 48 hodin byla dána dvěma stům rakouským důstojníkům, Židům - držitelům německých vyznamenání z První světové války, což se týkalo i mého dědečka Artura. Nikdy mě nenapadlo vracet se v životopise mého oblíbeného příbuzného k létům 1918 až 1928, k létům, o kterých nikdy nemluvil, a které mi proto připadaly, že nestály za řeč.... A asi ne.
Strýc Waltr, který se narodil v Liberci na konci 20. let minulého století vzpomínal: „Otec, pravděpodobně stále v uniformě, s matkou a tvým tátou byli v Berlíně na vyslanectví. Jestli v uniformě nevím jistě, spíš v hodnosti, kterou získal za První světové války. Ve stejném nasazení pracoval i na vyslanectví v Budapešti. Odtud s celou rodinou odešel do Liberce, do Sudet.“
Teď si vzpomínám, že děda, vedle úžasně čisté češtiny mluvil německy bez libereckého akcentu, dále anglicky, francouzsky a maďarsky. A potom chodil deset roků jen hrát šachy? Proč se mnou nikdy nemluvil o své práci na vyslanectvích? Proč jej gestapo zatklo první den, kdy Němci vstoupili do Sudet? Jak se dostal do seznamu těch, kteří mohli na Hitlerovy narozeniny opustit Říši, koncentrační tábor? Je to vše vůbec pravda?
Děda se opravdu dostal do Palestiny ve skupině významných intelektuálů, spisovatelů. Vzpomínám si, že jednou mi zcela náhodou mezi řečí řekl, že se důvěrně znal se Stefanem Zweigem a snad i Klausem Mannem. Je zajímavé, že všichni prošli Evropou s pomocí československých dokladů, které byly vystaveny v blízkosti místa, kde dědeček Artur žil. Děda se nikdy nechlubil tím, čím byl, co dělal. Myslím si, že jeho život, ač nebyl životem špióna, byl plný dramatických zvratů, z nichž vyšel s čistým štítem, a že se nemusil stydět za to, co dělal.

 Patřil dozajista k těm tisícům, kteří neváhali jít do boje s fašismem a případně obětovat i své životy, aby zachránili jiné. O to víc teď obdivuji takové skromné lidi, jako byl můj dědeček Artur, kteří ať byli, nebo nebyli špióny, bojovali za něco pro nás, pro budoucí generace, které si tak málo váží významu slova mír. Mír, kterého se nám dostálo i tím, že jej za nás pomohli vybojovat i lidé, jako byl můj děda....

Žádné komentáře: