Všude na světě je krásně. Svět se zmenšil, přesto
ještě dnes existuje záhvozdí. Kraj za hvozdy, ve směru
půlnočním, kraj odříznutý od zbytku světa, země kde fouká,
kam vede jedna cesta.
Ano v našem okolí je taková země. Tam žijí
ti, co utíkají z města, kterým nevadí slabý signál
a kamna na dřevo a na uhlí. Vzdálená místa Frýdlandska,
kde země je už opět plochá, za kopci, kde sídlí draví ptáci,
kudy auta úzkými cestami jen stěží projíždějí. Dál za
hranicí jsou už jen „pohanští“ Poláci. Země krásná,
nesvázaná na podzim plná hub, v létě malin, vysokého nebe,
země požehnána Bohem, lesy plnými dřeva, vodstvem, cestami, co
potřebují rozšířit. Země, co nemá pořádnou cestu do centra
metropole, širokou a světlou, která ji dá práci. Země lidí, co
hledají práci, co dojíždějí do Liberce vlakem, dlouhatánským
tunelem pod hraničními horami.
Frýdlandsko, Novoměstsko, Višňová, Raspenava,
Hejnice a Libverda, Habartice. Byl jsem tam v létě na houbách.
Kraj obkroužený lesy kolem mne byl neskutečně krásný, plný
uměleckých akvarelů okolních vesnic, cest za hranice k sousedům…
Kdysi tudy vedla úzká železnice přes Žitavu v Sasku až pod
historický Ojbín. Krajina za okny výletního vláčku se
nezměnila, zůstala stále panenskou. Trať na naší straně hranic
někdo hodně hloupý zrušil. Kraj kolem je divoký, plný zvěře,
průzračných potoků. Nahoře kolem Smědavy se nachází všude
kolem i drahé kamení, cesty pro sportovce i pro ty, co se rádi
prochází. Kdysi z Frýdlantu a z jeho pevného hradu vládli
slavní rytíři. Po nich vládu
převzali jim blízcí textilní magnáti a obchodníci s textilem.
Textilky na Frýdlantsku dnes povětšinou stojí. Je tu
hodně dřeva a je jen kousek od toho, že se začnou plundrovat lesy
a jako před sto lety. Schází tu investice i chuť stavět továrny,
cesty, obnovit krásu starých sídel, vesnic, dvorů, měst a jejich
center. Dát mladým možnost vydělat si a vědět, že si mohou
půjčit a že splatí. Budou-li mít práci.
Frýdlantsko, to není jen fenomén lidských sídel,
nefalšovaná krása, kterou jinde nepotkáš. Je to kraj lidí,
kteří si zvykli na studený déšť a na vítr, na zimu, na
sluníčko, které teplem spíš šetří. Pak ale přijde náhle
léto a neznám kraj, kde to včelami hlučí víc, než tam za
tunelem. Naše Frýdlantsko, kraj vysokého nebe, daleko od Liberce
po špatných silnicích.
Zaslouží si větší péči… Až zase přijede ten
nejvyšší, navedl bych jeho kroky do Libverdy. Odtud je jen kousek
do Pekla. Tam bych připravil pohoštění s prohlídkou cvičné
cely předběžného zadržení. Vy víte, jak to myslím… Aby to
neublížilo. Lidé jsou vztahovační. Kór ti, co jinak bydlí na
lepší adrese.
Žádné komentáře:
Okomentovat