Nevím,
jak kdo, ale být celý utržený z toho, že mám ve svém
okolí břízu není normální - a přeci. Přesto, že bříza je
stromek, co udrží své kořínky i v okapu protějšího domu,
není vítaná. Roste jako z vody a přináší svému okolí i
tolik žádané ozelenění. Je to stromek svým způsobem
dekorativní a pokud se nemocný dívá z lůžka oknem ven, pak
bříza přináší vzkaz, že někdo čeká na jeho uzdravení... Ta
má je za oknem pokoje. Dole pode mnou o patro níž bydlí alergik.
Když kvete bříza, pak pro oči nevidí.
Mé
dětství bylo o stromech. Kluky z vesnice dříve
zajímalo, co se dá ze stromu ulomit, co z toho postavit. Břízek
mezi Libercem a Chrastavou, na rozestavěné dálnici mezi Prahou a
Berlínem bylo velmi mnoho. Zhruba po deseti letech, co Němci
opustili zemní práce, na navršené zemině, rostly už desetileté
stromky, břízy. Stavebním materiálem na naše dětské boudy byly
břízy. A protože místní škola v Machníně stála
v epicentru velkolepého dálničního projektu, tak její
sušený list byl hlavní artikl školních sušených drog.
Odevzdávali jsme jich plné pytle. Rovněž natě přesličky,
kontryhele a na podzim žaludy. List břízy suverénně vedl.
Dnes
v okolí Liberce po břízách v tomto množství není ani
vidu, ani slechu. Zemědělská půda vše pohltila. Škoda, tyhle
remízky byly ozdobou kraje a potěšením pro oko člověka. Taky
pro ptáky, co mají kam si sednout, kdy strom dýchá, roste a
mohutní.
Před
mnoha lety při cestě vlakem na východ od našich hranic se
účastníci zájezdů nemohli z oken vlaků vynadívat na
desítky kilometrů březových lesů podél tratě, třeba až k
Moskvě.
Bříza,
trochu i kýč, je stromek nádherně zelený, jeden z prvních
po studené zimě, kdy včelky letí za jistotou, první dávkou
všeho, co jim jaro může poskytnout. Bříza je krásný strom a
patří k nám, jako žádný jiný. Když vítr fouká, její
listy si povídají, větve se ohýbají.
I
kmen je takový jiný, bílý. Často, až příliš často, není
pevně usazený kořeny. Hrbí se, je nakloněný. Dřív se z břízy
dělaly i lavičky, aby zamilovaní, co si šeptají, slyšeli strom,
větve, listy. Vítr to vše kolem skvěle ozvučil. Zpěv ptactva,
šum křídel a krása motýlích křídel ozdobily břízu barvami,
které dnes už nevidíme.
Ubylo
bříz, motýlů, sběračů listí z břízy, laviček, možná
i milenců. Co já vím, bříza se vytrácí z našeho okolí.
Vadí alergikům, stíní a přitom není skromnějšího stromku,
který byl vždy lidem blízký a na dosah ruky. Věřím, že se
k nám vrátí strom i jeho šepot, jeho listí, motýli, barva,
vše, co k nám tak bytostně patří. Strom, bříza, bříza
zelená, bříza.
Žádné komentáře:
Okomentovat