Umyvadla a výlevky

Pamatuji si, že ve většině domů ve městech i na vesnicích ještě po druhé světové válce, byly na chodbách kovové výlevky. Do bytů se voda nosila v keramických džbánech, mylo se v keramických umývacích mísách. Málo kde byla součástí bytu koupelna. Někde v suterénu bývala prádelna a tam mě maminka jednou týdně dočista umyla, většinou po velkém prádle.

Voda se většinou po přinesení z chodby v bytě ohřívala. Sloužila k mytí, vaření, k úklidu domácnosti. Jen pomalu přicházela voda přímo do jednotlivých bytů. WC bylo povětšinou rovněž mimo byt, tak jako výlevka s kohoutkem na studenou vodu. Záchod býval často v mezipatře a byl to tzv. suchý záchod s dřevěnou pokličkou a bez splachovadla. A nepřišlo nám to nějak mimo mísu. Ta porcelánová přišla o dost později, až s vodou ke splachování.

Nejhorší pro mne, jako desetiletého kluka nebylo škrábání brambor, ale jít do mezipatra a hodit naškrábané slupky z brambor do suchého záchodu. A podívat se, zda něco z nich nespadlo na okolní dřevo... Venku jsem si ve výlivce omyl ruce a vypláchl hrnec špinavý od šlupek z brambor.

Výlevky už dneska nejsou, snad jen jako retro repliky a pořádně drahé. Byly povětšinou z litiny, zdobné, jednoduché, účelné a krásné. Tam, kde ještě jsou, si je chrání a jsou ozdobou interiéru. Neméně krásné jsou celé mycí sady keramiky se džbánem a mísou na mytí. Kouzelné jsou ty secesní s květy blatouchů v nádherných barvách. A bylo to konvenční, běžné zboží a přesto něco kouzelného – umění samo. Kdo zná, kdo viděl, popřípadě vlastní, ví o čem mluví.

Však také babičky dbaly, aby taková souprava vydržela v denním provozu i desítky let. Musela to být bomba, když najednou voda z kašen přišla za lidmi na chodby jejich domů, vzápětí elektřina, plyn, odpady. To si naši předchůdci pochvalovali – to je bydlení, bydleníčko. Neuměli si ani představit, že by z kohoutků tekla i teplá voda, která nakonec rozehřála i trubky ústředního topení.

Současná umyvadla, to už je krása sama o sobě. Materiál od přírodního kamene po keramiku – porcelán v barvách a úpravách, ze kterých přechází zrak. Koupelny, dnes často ústřední část moderního bytu, se všemi vymoženostmi světa, které si člověk dovede představit. A tak dnes právě voda dává modernímu bytu vzhled příštího věku, budoucnosti.

 Pokud zůstaneme doma, na zemi, pak i to naše umyvadlo v kuchyni, nebo na WC, je účelné a krásné. Je součástí našeho věku a hovoří o tom, jací jsme, pokud je neudržujeme v čistotě a v pořádku. Je to jen umyvadlo, ale šlo společně s námi cestou pokroku od kašny na náměstí až do našeho bytu.