Obyčejný
den začínal tenkrát před šedesáti lety, kolem roku 1955
tím, co dnes. Ne, vlastně všechno bylo jinak. Bylo deset let po
válce a lidé byli hubenější, zvyklí méně jíst a netloustnout
od samého rána.
Vstávali
většinou po zazvonění mechanického budíku, který drnčel tak
nějak opravdověji, než ty dnešní na baterku. Vstali jsme a u nás
se zapínalo rádio. V rádiu byla „rozcvička“, pár minut
tělocviku, následovala informace o stavu vody na českých tocích,
atmosférickém tlaku a počasí. To už jsme snídali, většinou
chleba s máslem a s marmeládou. S sebou do školy jsme si
nosili svačiny - chleba, jablko, hrušku. K pití byla melta,
čaj, mléko, minerálky, šťávu ze sirupů ve vodě z vodovodu,
dospělí měli pivo.
Nebyly
plastové lahve, vše bylo ve skle, včetně jogurtu, mléko se
nalévalo zákazníkům do „bandasek“. Hodně se jedly – jednou
týdně koláče, buchty, co se doma pekly. Pravá zrnková káva
bylo stále pití slavnostní, jako víno a destiláty. Sobota byl
den pracovní a chodilo se do zaměstnání i do školy.
Mnohem
víc se psalo příbuzným i známým. U nás na vesnici byl telefon
jen v továrně, v krámu, na úřadech a na poště. Tak
asi jako aut a motorek. O teplo z kamen se staral každý
sám, odpadky se odvážely jednou týdně do zavážky, která byla
nejblíž.
Četlo
se mnohem víc, noviny stály pár desetníků. Maminky byly většinou
doma, do školky chodily děti jen některé. Muži si v mém okolí
vydělávali od 800 -1.500 Kč měsíčně. Boty a oblečení byly
kvalitnější a vydržely o mnoho víc, než dneska. Co jsou
Vietnamci a zboží z Číny jsme netušili. Když jsme doma
onemocněli, přišel doktor za námi domů. Zubaři byli většinou
dentisté a učitelé na osmiletkách měli povětšinou pedagogické
čtyřleté vzdělání s maturitou.
Pračky,
takové, co známe dnes také nebyly a praní bez současných
pracích prášků bylo o technologii 16. století. Stále častěji
se ozývalo hlášení místního rozhlasu z tlampačů na
sloupech veřejného osvětlení. Na pultech bylo velmi málo zboží,
například elektrospotřebičů. Rádia byla nahrazována,
krabičkami „radio po drátě“. Koberce, ač se vyráběly
v našem regionu, byly krásné, ale pro domácí trh byl
sortiment značně omezený. Všude se pokládalo linoleum, lino.
Umyvadla
taky nic moc, většinu šlo o litinové výlivky. Vedla zubní pasta
Perlička a pro dospělé Thymolin. U holiče jsme platili za
stříhání do 2 korun. Kouřily se Partyzánky, Lípy, rovněž
v cenové relaci do 2 korun. Poštovné na pohlednici stálo 30
haléřů, 60 haléřů na dopis po republice, doporučený dopis
stál max 1.60 Kč.
Ovoce
bylo málo, zeleniny rovněž. Chodilo se mnohem víc za zábavou,
mezi lidi, do kina, do divadla, na veřejná prostranství. Začalo
se jezdit a stavět chalupy, na brigády, lidé doma poslouchali
starší zpěváky jako Cortéze, Kučerovce... Zpívalo se všude,
pilo se ovocné víno, chodilo se na fotbal, do kina i do hospod,
plavat na přírodní koupaliště, četly se i tlusté romány...
Žádné komentáře:
Okomentovat